Taky vás to už někdy napadlo? Co všechno se ukrývá pod pojmem „dobrovolný hasič“? Kdybyste totiž chtěli být takovým typickým pražským dobrovolným hasičem, který ve dne chodí do práce jakožto běžný občan a večery a noci dobrovolně tráví mezi proudnicemi a dýchacími přístroji, nestačila by vám k tomu pouze dovednost připojit proudnici na hadici. Popravdě řečeno, tento um využívají naši hasiči jen čas od času, přece jen nám tu nehoří každý den, že.
Suchdolští hasiči jsou někdy také učiteli, jindy se sami učí, občas mají blízko ke světu filmu a také se starají o zahradu. Někdy bývají staviteli, uklízeči nebo zvířecími záchranáři. Někdy dětmi. A často vším tím dohromady. A letošní léto bylo na různorodé hasičské profese opravdu plodné.
Červenec. Tak tehdy si kluci zahasili při požáru pole v Úholičkách. Byli rovněž povoláni k záchraně vystrašené a dezorientované srnky z bazénu rodinného domu v ulici Nad Spáleným mlýnem. A když odjeli na Slapy, aby tam otestovali nový krásný vytoužený nepotopitelný hasičský člun, stali se na 48 hodin dětmi.
Srpen. Jeden srpnový den kluci vyjeli, aby odstranili olej, který vytekl z auta v ulici Dvorská. Aby to zasypali, zametli a … zkrátka uklidili. Také se na 24 hodin včlenili do chodu hasičské záchranné stanice Petřiny, kde byli na stáži, aby se zdokonalili ve svých schopnostech a něco nového se přiučili od svých profesionálních kolegů. Na celých pět dní pak fungovali jako technická četa při Mistrovství České republiky v požárním sportu na Výstavišti. Zde byli například staviteli, řidiči nebo dodavateli vody. S nadsázkou lze říci, že si přičichli i k filmovému průmyslu. To když prováděli dohled a technické zajištění na suchdolském Letním kině v Komunitní zahradě. A na stejném místě rovněž tak trochu zahradničili, když plnili komunitní jezírko. Je to s podivem, ale kluci musí umět i něco z dřevorubeckého řemesla. Například při likvidaci spadlého stromu na autobusové zastávce Kamýcká.
Září. Měsíc začátku školy. I naši hasiči se párkrát stali učiteli a průvodci, a to při ukázkách hasičské techniky pro mateřské školy Alžírská a Arabská, pro základní školu Londýnská a pro všechny na Dni integrovaného záchranného systému na Výstavišti. Došlo rovněž na připojování proudnice na hadici, a to při požáru zahradního domku v ulici K Horoměřicům. Ke stejnému domku vyjížděli, k překvapení všech, po dvanácti hodinách znovu. Hasilo se také v areálu České zemědělské univerzity, kde vzplál křovinatý porost. Na tradiční roztocko-klecansko-suchdolské akci Slavnosti pravého a levého břehu si hasiči vyzkoušeli další zajímavé profese. Byli zde převozníky (vozili návštěvníky na svém novém člunu), byli i baviči (organizovali některé soutěže pro děti) a byli i staviteli stanů. A bez suchdolských hasičů by se neobešly ani oblíbené akce Alšo viny a Suchdolské posvícení. Na Alšovinách hasiči mimo jiné předvedli výjezd k požáru od samotného vyhlášení poplachu až po uhašení plamenů. Také naši mladí hasiči tu předvedli ukázkový požární útok. Na závěr bylo potřeba pokropit některé děti, které se s nadšením proběhly v metr dvacet vysoké hasičské pěně.
Když už jsme u těch dětí, mladí hasiči nesedí s rukama v hasičských kapsách. Úspěšně nás reprezentovali například na Memoriálu Jany Dobiášové v Třebonicích – jde o poměrně náročný závod na 60 metrů s překážkami. Což znamená, že has ič bývá často také sportovcem!
Tak schválně, kolik řemesel suchdolští hasiči vystřídali za ty tři měsíce? Tolik, kolik bylo potřeba. Některé profese byly náročné, jiné povznášející. Některé nepříjemné a další plné nadšení. Ale všechny užitečné a s maximálním nasazením. A s dobrým pocitem po vykonané práci. Protože jak jednou řekl Jan Neruda: „Čím jsem byl, tím jsem byl rád“.
Jsem rád, že můžu být suchdolským hasičem. Pavla Bradáčová