Kde se vzal, tu se vzal Strom Míru na Suchdole. Jeho zasazení inicioval Petr Hirsch, který 1. června 2014 vyrazil ze svého domova ve Dvoře Králové nad Labem na etapovité pěší putování kolem světa. Pouť není dovolená či turistická cesta na pár dnů do hor. Ani expedice. Každá pouť by měla mít svůj příběh, svoji myšlenku. Petr svoji osobní pouť vykonal v letech 2010 až 1012, kdy po svých došel ke třem hlavním poutním místům křesťanství. A to do španělského Santiaga de Compostela, italského Říma a izraelského Jeruzaléma. Při této cestě se v něm probudila vášeň pro putování a po návratu se za několik měsíců rozhodl tomuto nevšednímu povolání věnovat dál. V květnu 2013 zahájil přípravu projektu pěšího putování kolem světa.
„Chůze je nepřirozenějším dopravním prostředkem člověka. S každým krokem vnímám sám sebe, svoji jedinečnost a zároveň i malost. Cítím vnitřní klid a napojení na stvořitele,“ říká P o U t N í K Petr Hirsch. To vše ho přivedlo k rozhodnutí putovat pro mír. Slovo, hodnota, která v dnešní době začíná být stále více a více aktuální. Mír, či pokoj, který s každým krokem poutník zakouší na své cestě, se snaží ze svého nitra sdílet s ostatními lidmi, které na dlouhé cestě potkává.
Strom Míru je zhmotněním snahy o setkání s lidmi, kteří vyznávají stejné nebo podobné hodnoty a o zanechání reálné stopy v krajině, kterou poutník prochází. V České republice se ten Suchdolský řadí mezi 8 stromů, které se během necelého měsíčního putování ze Dvora Králové nad Labem k Chebu na hranice s Německem, podařilo v různých společenství zasadit. Každý strom nese své hlavní poslání. Ať mír dál zůstává s touto krajinou. Přání a touha o uchování tohoto cenného a křehkého bohatství.
Petr Hirsch si jako pojítko cesty zvolil hlavní města jednotlivých států. Z pražského Suchdola se vydal dál do Lucemburku, kde ho na cestě Německem přes 800 km doprovázela přítelkyně Lucie. Z Lucemburku, kde se podařilo uskutečnit setkání s českými a slovenskými pracovníky Evropské komise, se vydal již sám do Bruselu a z něj do Amsterdamu. Letošní poslední dvě zastávky ho čekají v Berlíně a v Kodani. Původní cíl dojít do norského poutního místa v Trondheimu se mu nepodaří realizovat a tak si ostatky krále Olafa III. musí na poutníkovu návštěvu počkat až na další rok.
Tento příspěvek vzniká více než 100 dnů po zasazení Suchdolského stromu. Poutník má v nohách přes dva tisíce kilometrů a na své cestě potkal mnoho zajímavých lidí. Někteří z nich mu poskytlo přístřeší nebo nabídlo občerstvení. Nikdy se mu nestalo, že by se ho někdo pokusil okrást nebo jinak napadnout. A to většinou přespává v lese nebo na odlehlejších místech ve vesnicích či městečkách. Pro zajímavost, takovým místem může být fotbalové hřiště, autobusová zastávka nebo kaplička. Ovšem zakusil pohostinnost na místních farách nebo u farmářů, kteří ho nechají přespat v přilehlých stodolách. V Německu se v hojné míře též vyskytují různé dřevěné přístřešky nebo grilovací chaty, tedy přístřešek na přespání se vždy najde. A ruku na srdce, není nejkrásnější peřinou obloha poseta tisícími hvězd? Poutník ulehá s vděčností za proputovaný den a za suché místo na spaní. Stejně tak ráno, první myšlenka s probouzením přichází ve slově děkuji. Děkuji za každý další okamžik na cestě, za každý další krok, který mohu otisknout v naši krásné zemi.
Už, už to vypadalo, že se v Praze žádný strom nepodaří ani zasadit, ale díky houževnatému nasazení Markéty Arazimové, která vše potřebné během 36 hodin domluvila s panem starostou Petrem Hejlem, zajistila potřebný strom a též krásný doprovodný hudební program, se dobrá věc podařila a Suchdol má nedaleko kapličky sv. Václava svůj Strom Míru. Navštívili jste ho už?
Petr Hirsch
Další info:
http://www.pout.eu/
