Skupinka 7 suchdolských dobrovolných hasičů se rozhodla strávit 4 volné dny trochu netradičním způsobem. Sbalili si pár nejnutnějších věcí, stany a spacáky a na kolech vyrazili na cestu po vlastech českých.
Odjezd byl naplánován na čtvrtek 5.7.2007. Když jsme se ráno probudili dost pršelo a nebe bylo ocelové. Přesto nás to neodradilo a poté, co jsme z postele vytáhli i benjamínka Petra, jsme dojeli do Roztok na nádraží. Vlakem jsme se přesunuli do Roudnice nad Labem. A dále už na kolech směr Brozany nad Ohří.
Druhý den ráno se mezi mraky prodralo sluníčko, ale celkem dost foukalo. Sbalili jsme a vydali se na další štreku. V Terezíně jsme projížděli okolo opevnění a také jsme navštívili židovský hřbitov a krematorium. Projeli jsme Litoměřicemi a Labskou vinařskou cestou směřovali k Úštěku. V Liběšicích, po několika krutých kopcích, si dáváme malé občerstvení, všichni ho potřebujeme, a pokračujeme do kempu. Tam jsme dorazili těsně před deštěm. Sotva jsme dostavěli a vydali se něco pojíst, začal ohromný liják. Všude mokro, ale v kempu to žije, plno přiopilých stvoření, hlasitá hudba. Nejlepší nás však čeká kolem půlnoci. To začal po kempu chodit a řvát jak na lesy nějaký tvor, kterému říkali Radim. Spát se v tu chvíli rozhodně nedalo a nedalo se spát ještě asi další dvě hodiny. Ráno jsme zkonstatovali, že jsme se v noci naučili dalších, možná dvacet sprostých slov. Poté, co jsme vylezli ze stanů a z trávy nás vítaly všudypřítomné myšky, rychle jsme sbalili a hurá pryč.
Snídaně v sobotu ráno byla poněkud netradiční. Posedávali jsme pod loubím historických domů na náměstí v Úštěku, pojídali teplou sekanou, housky a kafe z cukrárny. Musíme nabrat síly, budeme je potřebovat. Dnešní cesta bude dlouhá.
Asi na polovině trasy jsme navštívili kolegy hasiče v Dubé. Dovolili nám prohlédnout si hasičárnu, pochlubili se nám svou historickou i současnou technikou a dofoukali nám kola. Pokračovali jsme kouzelným Kokořínským údolím do Mělníka. Postavili jsme stany, smyli prach z cesty – ujeli jsme 60 km, a bezva jsme povečeřeli. V noci nikdo nehalekal ani nevyřvávala hudba jako na Úštěku, ale zato snad každou půl hodinu jezdil kolem nás vlak.
Čtvrtý den ráno (neděle 8.7.) snídáme u Kauflandu na parkovišti – kafíčko, koblížky a další dobrůtky. Pokračujeme cestou k domovu. Zastavili jsme se u zdymadla v Hoříně. Je to stavba ze začátku 20. století, stále funkční a stále krásná. S napětím sledujeme vypouštění komory a proplouvání malé lodě. Je to obdivuhodné.
Pokračujeme po cyklotrase podél vody. Projíždíme obcí Zálezlice, která byla v roce 2002 téměř celá pod vodou. Dále přes celé záplavové území dojíždíme až do Veltrus. Jedeme kolem zámku, podjíždíme pod Nelahozevským zámkem a přes Kralupy míříme na Debrno a dále Úholičky. Když vyfuníme příšerný úholičský kopec, sjíždíme do Černého Vola a v hospodě Ve mlýně si dáváme zaslouženě pozdní oběd a brzkou večeři. Všichni toho máme plné zuby. Dnešní cesta, přestože nebyla nejdelší byla nejnáročnější. Bylo hrozné vedro, sice foukal vítr, ale jelo se hrozně mizerně. Teď už nás čeká poslední úsek cesty. Od Únětického rybníka tlačíme kola do kopce ke kapličce – fuj to je hnus! Proto se musíme stavit na jedno rychlé U Křena a huráááá …jsme doma!!!
Celou trasu, která měřila 177 km zdárně dokončilo všech 7 účastníků, tj. 2 ženy a 5 mužů– věkový ø 34,7 let (nejmladší 5.7. slavil 18, nejstarší 57 let) jsme ujeli bez vážnějšího úrazu, pouze 2 klíšťata, l píchnutí vosou a ošlehání sluncem a větrem; dále l proražený plášť a vyměněné 3 duše. Tím pádem ztráty zanedbatelné. Kdo tomu snad nevěří, může jet příště taky. Všem cyklistům „Zdar!!“
Zuzana Kučerová