Informace soustředěné v tomto textu jsou odezvami jednoho dotazu. Kdo je autorem busty Mikoláše Alše umístěné před budovou úřadu městské části Praha-Suchdol?
Veřejná výtvarná díla na území Prahy eviduje Galerie hlavního města Prahy. Také „našeho“ Alše ze Such dolského náměstí uvádí jako veřejnou plastiku pod inventárním číslem VP – 150. Dílo je datováno rokem 1983, uvedená technika – lití a sekání, použitý materiál – kámen (pískovcový sokl) a bronz (busta). Autor plastiky má stejný monogram jako jeho model, Miloš Axmann – Mikoláš Aleš.
O Mikoláši Alšovi (1852–1913) víme, díky jeho pobytu na statku u Alexandra Brandejse na Suchdole, hodně. Tři místa zde nesou jeho jméno – základní škola, pomník, výstavní síň. Víme, že patřil k nejvýznamnějším osobnostem generace Národního divadla a jeho dílo bylo plně doceněno teprve ve století dvacátém. O zásadovém rysu jeho povahy svědčí nejen dopisy jeho bytné v Praze na studiích, kdy mu při tíživé životní situaci nebylo možno vnutit peníze ani jídlo, ale i účast ve známé Woltmannově aféře, která mu v roce 1876 vynesla čtyři dny vězení. Koneckonců, víme také, že ve svých 34 letech přestal dělat to, po čem nejvíce toužil, malovat. Nemohl nebo se nechtěl přizpůsobit konvečním trendům či zakázkám, aby ekonomicky obstál. Tato okolnost přispěla ke zrodu takřka národní legendy geniálního kreslíře, který ve svých skicách předběhl dobu o půl století.
Miloš Axman (1926–1990) byl talentovaný sochař, který stejně jako Aleš studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Byl posluchačem Vincence Makovského (1900–1966) a jeho dílem byl i ovlivněn. Byl figurálním realistou a také tvůrcem monumentálních pomníků. O tématech jeho prací svědčí názvy Dojička, Textilačka, Dukelský bojovník, Bratrství v boji, Julius Fučík, Klement Gottwald, V. I. Lenin atd. Ve skutečnosti měla naprostá většina jeho děl jediného zadavatele – stát řízený a kontrolovaný stranou. Nutno podotknout, že na takové bohatě honorované zakázky „nedosáhlo“ mnoho talentovaných a schopných. Axman se umělecky nejsvobodněji vyjadřoval v portrétní tvorbě – viz Mikoláš Aleš, kdy se nemusel uchylovat ke kompromisu či přímo dostát politickému diktátu. O Miloši Axmanovi se lze v současnosti dočíst na internetových stránkách Svazu mladých komunistů Československa a Haló novin, kde o něm lze nalézt článek Jaroslava Kojzara s poznámkami o demontovaných plastikách po roce 1989.
Miloš Axman se politicky angažoval. Byl jako člen KSČ zvolen do Sněmovny lidu Federálního shromáždění a setrval v něm od roku 1971 do roku 1981.
Byl profesorem, rektorem Akademie výtvarných umění v Praze, národním umělcem, nositelem Řádu práce. Ze své politické angažovanosti vytěžil maximum. Jako mnozí dnešní politici a podnikatelé, či podnikatelé a politici, kteří mají s Milošem Axmanem stejnou historii politické příslušnosti, byť dnes banalizovanou, včetně toho, co z ní vytěžili. Jejich dílům rozhodně demolice nehrozí. Jedná se o stejný paradox jako je setkání dvou životně zcela odlišných umělců v jenom výtvarném díle – v bustě Mikoláše Alše od Miloše Axmana na Suchdole.
Poděkování za informace k článku patří Jitce Hlaváčkové z Galerie hlavního města Prahy a Emilu Rývovi za fotodokumentaci. Magdalena Vovsová