Ve čtvrtek 14. října 2021 proběhl v sále KC Půda krásný koncert věnovaný hudební tvorbě skladatele Václava Hálka, jehož hudební dramaturgii připravila Wanda Dobrovská.
Program:
- Václav Hálek: Trio pro housle, violoncello a klavír
- Václav Hálek: Svatým archandělům (výběr z cyklu)
- Václav Hálek: Skladby pro housle (výběr)
- Franz Schubert: Zimní cesta (výběr z cyklu)
- Leoš Janáček (úprava Miloš Štědroň): Trio
Účinkující:
- Martin Levický, klavír
- Tereza Horáková, housle
- Marek Sůva, violoncello
- Pavel Josef Kšica, zpěv (baryton)
- Marcel Kozánek, housle
Hálkova Půda
… se jmenoval koncert, který se uskutečnil 14. října v Komunitním centru Půda a v programu připomněl čestného občana městské části Praha-Suchdol, hudebního skladatele Václava Hálka.
Václav Hálek (1937-2014) zakotvil svou profesí především v divadelním prostředí, scénických hudeb k divadelním hrám zkomponoval desítky, možná stovky – práce, která čeká na hudební historiky. Širší veřejnosti je známý spíše jako „ten, co psal hudbu na ty houby“. V jádru je to pravda, mykologie byla Hálkovou zálibou, houbám rozuměl, uměl poznat nejen ty, které běžně sbíráme, a „zhudebnil“ jich obrovské množství. Houbu si položil před sebe nebo se sám před ni v trávě nebo v jehličí posadil, chvíli na ni hleděl a z houby mu přišla hudba. Václav s sebou všude nosil notový papír, a na místě zapsal, co mu houba odvyprávěla. Hudební realita Václava Hálka je ale mnohem košatější. Tak jako v houbách, slyšel hudbu i ve stromech, květinách, obrazech, krajkách, předmětech, lidech. Za tisíci takto vzniklých instrumentálních skladbiček jsou často hodně zajímavé minipříběhy.
Velkou část Hálkova skladatelského odkazu tvoří díla s vokální složkou. Hlavním zdrojem inspirace mu v této oblasti byla jeho hluboká křesťanská víra. Provázela ho při veškerém jeho konání, ve vokální hudbě je zjevná ve volbě textů. Méně známá je Hálkova komorní a orchestrální tvorba. Hluboko do hudební historie platí, že skladby hudebního tvůrce se hrají, dokud jejich autor žije. Po smrti skladatele nastává v provozování jeho děl útlum a posléze, při troše štěstí, přichází jakýsi „druhý život“ autorova portfolia, k němuž ovšem musí dát někdo podnět (učebnicovým příkladem je odkaz J. S. Bacha, který po skladatelově smrti na více než padesát let prakticky zcela zmizel z koncertních pódií, na něž jej – už natrvalo – vrátil Felix Mendelssohn-Bartholdy). Zhusta se takto o odkaz skladatele stará, alespoň zpočátku, vdova, eventuelně potomci. Václav Hálek životní partnerku neměl, o uspořádání jeho skladeb se snaží jeho dcera. Mezi interprety je stále ještě dost hudebníků i zpěváků (a zpěvaček), kteří Hálka osobně znali, jeho hudbu provozovali a pokud se jedná o skladby sólové nebo pro menší obsazení (hlas a klavír), při různých příležitostech je uplatňují. Větší skladby – v odkazu Václava Hálka jsou instrumentální koncerty i vokálně-orchestrální díla – asi hned tak na koncertě neuslyšíme. Tiskem vyšlo Hálkových skladeb minimum, je potřeba jít do rukopisů či kopií.
Říjnový koncert v Komunitním centru Půda umožnil „nahlédnout“ do všech těchto tří oblastí Hálkovy tvorby – prostřednictvím Klavírního tria, výběru z vokálního cyklu Svatým archandělům a několika skladbiček pro housle sólo uspořádaných do volného cyklu. Tři části z Archandělů přednesl barytonista Pavel Josef Kšica, v druhé polovině koncertního večera nabídl ještě několik písní z cyklu Franze Schuberta Zimní cesta. Na klavír ho doprovodil Martin Levický, který Hálkovým Triem spolu s houslistkou Terezou Horákovou a violoncellistou Markem Sůvou koncert zahájil a Janáčkovým Triem (v úpravě Miloše Štědroně ze Smyčcového kvartetu č. 1) uzavřel. Možnost slyšet Hálkovo Trio byla jedinečná. V roce 2004 ho v Liberci uvedlo v premiéře trio, které dnes už neexistuje, a partitura, která by měla být uložena pod přiděleným číslem v archivu Českého hudebního fondu, se poděla kdovíkam. Nebylo snadné noty dohledat, ale podařilo se a jako ta, která program sestavovala, z celého srdce děkuji Josefu Kšicovi, Tomáši Vejvodovi a Evě Kasalové za nezištnou ochotu a nasazení – bez nich bychom zkrátka Hálkovo Trio slyšet nemohli a po té, co jsme skladbu ve skvělém nastudování a provedení trojice mladých interpretů vyslechli, myslím, že by to byla škoda.
Sedm Hálkových drobných skladeb pro housle sólo sestavil do minicyklu houslista Jan Kvapil, který měl původně na koncertě vystoupit a reprezentovat právě ten okruh interpretů, přátel a spolupracovníků Václava Hálka, kteří skladatele osobně znali a udržují jeho odkaz alespoň zčásti živý. Zasáhly zdravotní problémy, Jana Kvapila pohotově, a snad netřeba dodávat že nanejvýš kvalifikovaně, zastoupil Marcel Kozánek.
I hudebně-vizuální koncepce koncertního večera byla v duchu inspiračního světa Václava Hálka. Návštěvníci si na Půdě mohli prohlédnout cyklus akvarelů Adriany Skálové Pocta Janáčkovi, skladby provázela projekce Adrianiných obrazů – Adrianu Skálovou pojilo s Václavem Hálkem hluboké přátelství a umělecké souznění a během „Předpůdí“ – krátkého setkání s posluchači před koncertem – se o vzpomínky na společně strávené chvíle s ním podělila. Stejně tak i herečka Martina Delišová – přišla na koncert, aniž věděla, že jedna ze skladbiček houslového cyklu vznikla z inspirace jejím hlasem (a já jsem zase nevěděla, že se mezi návštěvníky koncertu objeví i ona – ti, kdo znali Václava Hálka, by asi s pohledem upřeným vzhůru řekli, „to je prostě Vašek“). Z Adrianiny „půdy“ byly i partitury několika Hálkových skladeb, které byly spolu s dalšími předměty – kazetami a cédéčky s Hálkovými skladbami, Hudebním atlasem hub, fotografiemi – součástí doprovodné expozice.
Vstřícná atmosféra, kterou vytvořili posluchači, je pro organizátory příslibem, že by Hálkova Půda mohla nejen pokračovat, ale možná se i rozrůst. Hudby, která by ji rozrezonovala a zazněla by v harmonickém kontextu tvorby jiných autorů – tak jako tomu bylo v případě tohoto koncertu – je dost a dost.
Wanda Dobrovská
