Dne 1. listopadu 2023 uplynulo 14 let od úmrtí Ing. Artura Radvanského, hrdiny z doby nacistické okupace a zasloužilého občana Suchdola.
Artur Radvanský se narodil 24. 11. 1921 v Radvanicích do židovské rodiny svého otce Marka Thüebergera. Gymnázium v pohraničí, na kterém studoval, se po obsazení země Němci v roce 1939 ocitlo v Polsku, takže jako Žid zde nesměl studovat. Začal pracovat v Ostravě jako obchodní příručí. V té době už potají pomáhal odpůrcům nacistického režimu uprchnout z protektorátu. Převody organizoval přes důl Ludvík, který stál přímo na nové hranici, takže štoly probíhaly z Moravy až do Polska. Uprchlíky tam převedli podzemím a ti pak pokračovali dál do svobodného světa. Gestapo nezkušené mladíky brzy vypátralo. Byl zatčen i se svým otcem, který o ničem nevěděl. Oba je odvlekli do speciálního likvidačního tábora, narychlo zřízeného mezi dráty na nádvoří Buchenwaldu.
„V roce 1954 nebo 1955 jsem si změnil jméno Thüeberger na Radvanský, protože jsem už nechtěl mít německé jméno. Jméno Radvanský jsem vybral podle Radvanic, kde jsem se narodil a prožil dětství.“
V letech 1939 až 1945 po svém zatčení gestapem prošel šesti koncentračními tábory: Buchenwald, Ravensbrück, Sachsenhausen, Osvětim, Mauthausen a Ebensee. V Osvětimi na počátku roku 1945 přežil známý pochod smrti, což byla jedna z posledních hrůzostrašných vzpomínek.
„Mohlo být tak minus patnáct. Bez jídla a pití jsme pochodovali tři dny, v noci spali na sněhu. Kdo nemohl dál, toho esesáci okamžitě zastřelili. Nevím, kolik lidí zemřelo, ale bylo jich strašně moc.“
Absolvoval celkem pět nechvalně známých selekcí, při kterých esesáci mávnutím ruky rozhodovali, kdo půjde do plynu hned a kdo má šanci přežít. Ty v Osvětimi často řídil „Anděl smrti“, doktor Josef Mengele. Nacistickému běsnění v Osvětimi unikl tím, že si ho vybral jako svého sluhu šéflékař Eduard Wirths.
„Osvětim byla opravdová past smrti. Můj transport byl z těch „šťastných“ – místo pověstné rampy v Osvětimi II — Březince, odkud chodili vězni rovnou do plynu, mě čekal starý tábor Osvětim I, kde byla šance na přežití o něco vyšší. Když se mě ptali na povolání, vymyslel jsem si, že mám za sebou dva semestry na medicíně. To mi asi zachránilo život.“
Po válce zjistil, že celá jeho rodina zahynula. Svou budoucí manželku Alžbětu potkával Artur na cestě me- zi osvětimským krematoriem a ply- novou komorou: uměla pět jazyků a pracovala na vedení tábora jako tlumočnice a písařka. V lágru s ní však nikdy nepromluvil, až když je osud znovu svedl dohromady v roce 1946 v Praze. Narodila se jim dcera Anička a v roce 1956 syn Jiří. V roce 1977 se přestěhovali do Prahy-Suchdola, kde syn Jiří žije dodnes. V roce 1951 Artur Radvanský vystudoval VŠCHT. Po studiu nastoupil do Akademie věd, kde až do roku 1977 pracoval jako chemik. V roce 1979 se stal tajemníkem židovských obcí v Čechách a na Moravě. Tuto práci vykonával do roku 1984. V tomto roce také odmítl spolupráci s StB, a proto již nemohl dál vykonávat funkci tajemníka.
Revoluci v roce 1989 přivítal s nadšením. Po revoluci se aktivně věnoval besedám jak v českých, tak především v německých školách. S dětmi a studenty besedoval o tom, co prožil v nacistických koncentrácích, o nutnosti usmíření a především o odpo- vědnosti mladé generace, aby se holocaust a podobné důsledky extremistických ideologií neopakovaly. Touto svou praktickou aktivitou významně přispěl k česko-německému vyrovnání. Od roku 1946 dělal přednášky o holocaustu. Byl činný v Nadaci Terezínská iniciativa, založené v roce 1993, ve Svazu bojovníků za svobodu a odborářem. V roce 2008 vydal knihu vzpomínek „A přece jsem přežil: vy- právění člověka, který si zachoval lásku k lidem“.
Zastupitelstvo městské části Praha-Suchdol udělilo dne 13. února 2014 čestné občanství panu Ing. Arturu Radvanskému in memoriam, jako projev úcty a ocenění za statečnost a hrdinství v dobách nacistické okupace, za přínos k česko-německému vyrovnání a za zásluhy o vzdělávání mládeže. ~ Neuvěřitelný příběh židovského vězně Artura Radvanského zachytil režisér Martin Slunečko těsně před Arturovou smrtí v roce 2009 v celovečerním televizním dokumentu Mengele mi říkal prosím.
Zdroje: www.historiesuchdola.cz/radvansky-artur
www.www.idnes.cz