Josef Václav Myslbek (1848–1922) byl roku 1894 vyzván k účasti ve vypsaném konkurzu na jezdeckou sochu svatého Václava. Ostatních sedm uchazečů se přihlásilo samo. Důvodem vyzvání byly předchozí práce Myslbekovy, ve kterých se cíleně zabýval motivem jezdecké sochy knížete Václava. Úspěšné byly již jeho první návrhy, na které obdržel státní stipendium (1877–1878) a které pro něj znamenaly značný mezinárodní ohlas. Nutno poznamenat, že pražská městská rada zamýšlela nově osadit místo na Václavském náměstí (náměstí pojmenováno roku 1848) po kamenné barokní plastice jezdecké sochy sv. Václava, která zde byla od roku 1680 a jejímž autorem byl Jan Jiří Bendl (cca 1610 – 1680). Zásadním podnětem k vybudování plastiky bylo dokončení budovy muzea Království českého, dnešního Národního muzea. Cesta k prestižní práci pro sochaře nebyla jednoduchá, nicméně zakázku na pomník získal. Je doloženo, že k práci přistupoval zodpovědně a také to, že se na ní podíleli jeho žáci. Josef Václav Myslbek pracoval v ateliéru v budově Moderní galerie, postavené v areálu výstaviště v rámci Zemské jubilejní výstavy v roce 1891 architektem Antonínem Wiehlem (1846–1910), kterou od roku 1892 (trvale od roku 1945) získala Akademie výtvarných umění v Praze díky nejslavnějšímu českému mecenáši architektu Josefu Hlávkovi (1831–1908). Zde započal, po předchozích studiích hřebce Tygra u Alexandra Brandejse (1848–1901) v Suchdole, s prací na postavě koně podle modelu. K tomuto účelu navštívil mnohé jízdárny a hřebčíny. Po delší době nalezl, za pomoci rytmistra Wallische, hřebce Arda. Jednalo se o východofrízského vraníka, starší prameny uvádějí plemeno oldenburské. Ardo se narodil v Německu, z chovných důvodů byl převezen do zemského hřebčince v Písku, poté do Prahy, pravděpodobně do karlínských kasáren. Podkoní Myslbekovi vodili koně do Stromovky, do místa, kde je dodnes uložen sádrový odlitek modelu podle hřebce Arda (sbírka Akademie výtvarných umění v Praze). Na fotografii s nápisem „Myslbek při modelování Arda v roce 1899“ je patrný interiér budovy Moderní galerie AVU v Praze. Vpravo stojí s rukama v bok pomenší postava J. V. Myslbeka, další dvě postavy v uniformách jednoznačně odkazují k vojenské službě. Rodina Brandejsů byla nájemcem suchdolského statku v letech 1866–1896. Fotografie ze současnosti je plastika podle koně Arda v budově, kde Myslbek na pomníku pracoval. Všechny uvedené informace lze dohledat na běžně dostupných webových stránkách. Po zveřejnění tohoto textu bude možné dohledat, že kůň ze Suchdola nestojí na Václavském náměstí. Nezní to atraktivně. Nicméně studium Brandejsova hřebce, nositele krásného jména Tygr, prohloubilo sochařovo poznání. Věřme tomu, že si pod něj i lehal, pozoroval napínání svalů a vzápětí si kreslil, skicoval. Svatováclavský pomník je označován jako dílo vyzrálé, monumentální, symbolizující národní samostatnost. K jeho věhlasu a umělecké hodnotě nepochybně přispěla velkorysost Alexandra Brandejse i Myslbekovy studie jeho hřebce Tygra ze Suchdola.
Magdalena Vovsová