Dne 3. ledna 2013 zemřel v 86 letech vážený suchdolský občan, vzácný učitel pan Radovan Papež. Narodil se 7. ledna 1927 v Praze, od svých devíti let byl naším spoluobčanem, žákem místní obecné školy a posléze jejím učitelem. Matka, paní Helena Papežová, pracovala prostřednictvím Čsl. Červeného kříže v poradně pro matky a děti. Svými přednáškami, prací a osobními intervencemi působila na matky školáků stran hygieny a nutnosti očkování, což ve 30. a 40. letech dvacátého století nebylo vždy populární, ani samozřejmé. Otec, pan Alois Papež, byl předním úředníkem na pražských jatkách v Holešovicích.
Po absolvování 5. třídy navštěvoval Radovan Papež osmileté reformní reálné gymnázium na Velvarské, nyní Evropské ulici v Praze 6. Ve vypjatých válečných letech, kdy byly zavřeny české vysoké školy, byly na středních školách citelně snižovány počty studentů. V septimě byli hoši nasazováni jako pomocné síly pro budování německých zákopů a ubytoven. Válka se stala pro citlivého mladého člověka těžkým traumatem; krutých zážitků z působení v sanitních jednotkách pro vyhledávání živých a mrtvých v troskách po náletech – například po únorovém a březnovém v roce 1945 v Praze – se pan Papež nezbavil nikdy.
V roce 1946 po maturitě se výtvarně nadaný Radovan Papež zapsal na pražskou Pedagogickou fakultu, obory výtvarná výchova a deskriptivní geometrie, kterou úspěšně ukončil v roce 1949; výtvarný obor studoval u Cyrila Boudy, Karla Lidického, Martina Salcmana. Po dvouleté vojenské službě v roce 1951 se oženil a se svou ženou Miluškou Papežovou-Tichou nastoupil na základní školu v Ústí nad Labem; po dvou letech přijal místo učitele ve Středoklukách, od roku 1955 učil vystudované obory na základní škole v Suchdole, které zůstal věrný až do penze. Jako úspěšný učitel výtvarné výchovy vedl seminář pro učitele stejného zaměření, pořádaný v Kutné Hoře. Po snížení hodin výtvarné výchovy byl jeho pedagogický úvazek rozšířen o výuku pracovního vyučování v dílnách; i tento obor vyučoval důsledně a rád, takže většina jeho žáků se uměla postavit k práci s nářadím a materiálem. Jako matematik byl pan učitel zbožňován hlavně rodiči, jejichž potomky připravoval v jejich posledních školních letech ke zkouškám na střední školy. Ti si nemuseli dělat starosti, zda jejich ratolesti u zkoušek obstojí. Moji výtvarně nenadaní chlapci díky jinak dobrému prospěchu byli panem učitelem obdarováni na konci školního roku milosrdnou dvojkou z kreslení.
Pan Papež miloval suchdolský kraj a krajinu, miloval Mikoláše Alše, jehož jméno naše škola nese. Právě nyní prochází generální rekonstrukcí v Národním divadle lunety Mikoláše Alše a Františka Ženíška. Jak nevzpomenout jeho zasvěceného výkladu o poslední lunetě „Žalov“, lunetě nejcennější právě pro výhradní Alšovo autorství, lunetě tvořené Alšem právě v Suchdole za jeho pobytu na Brandejsově statku.
Pan Papež byl učitel přísný, důsledný a spravedlivý. Jeho pedagogické metody byly mnohdy svérázné, leč právě proto na ně dnes většina Suchdoláků vzpomíná ráda a s humorem. Dlužno ale říci, že pan učitel velmi podstatně přispěl k vědomostem a zručnosti svých žáků a vštípil většině vztah k estetickým hodnotám a vkusu.
S panem učitelem Papežem odešla velká osobnost suchdolské školy. Řadí se k plejádě jejích důstojných zástupců: Karla Pergtolda, Jana Morávka, Václava Flajšhanse, Karla Kramla, paní učitelky Kryštůvkové. Zařadil se k českým kantorům, z nichž jen někteří žijí v literárním zpracování; většina jich je zapsána v srdcích dětí.
Děkujeme Vám, pane učiteli Papeži, za Vaši práci pro českou školu. Děkujeme Vám, pane Papeži, za krásný znak našich dvou obcí, Suchdola a Sedlce.
Eliška Kosová