V Alšově kabinetu na suchdolské radnici se v neděli 13. října 2013 od 18 hodin uskutečnilo slavnostní zahájení výstavy o generálmajoru Rudolfu Pernickém.
Rudolf Pernický
* 1.7. 1915 v Krhové na Valašsku
† 21.12. 2005 v Praze
za II. světové války bojoval proti nacistům ve Francii a Británii,
v prosinci 1944 byl vysazen v akci TUNGSTEN na Vysočinu, kde organizoval přijímání leteckých zásilek z Británie,
od roku 1948 byl komunisty jedenáct a půl roku vězněn
v roce 2005 obdržel Řád Bílého lva
Rudolf Pernický byl naším občanem a k uctění jeho činů a osudů, jež nám připomínají, že o svobodu a demokracii je třeba stále usilovat, připravila městská část Praha-Suchol výstavu v Alšově kabinetu.
Autorem výstavy je vojenský historik plk. PhDr. Eduard Stehlík, který svým projevem při zahájení výstavy utvrdil, jak nelehký život generálmajor Pernický prožil a jakou měl vnitřní sílu bojovat pro svobodu.
Další krásné dokumenty poskytl Dr. Rudolf Pernický, syn pana generála, který žije v Hamburku. Bohužel ze zdravotních důvodů se nemohl vernisáže osobně účastnit.
Poděkováni za přípravu výstavy patří:
– arch. Šoborovi z Valašského Meziříčí, který poskytl řadu neznámých fotografií z rodinných alb sester Rudolfa Pernického;
– panu B. Klečkovi, jehož otce Vojtěcha potkal podobný osud a byl dlouholetým přítelem Rudolfa Pernického, za poskytnutí fotografií a článků, které obohatily výstavu;
– Doc. Magdaléně Vovsové, panu Emilu Rývovi a paní Zuzaně Krumpholcové, kteří přípravu výstavy dokončili.
Vernisáž obohatili svým hudebním vystoupením Matouš Hejl a Lisa Denysyuk, kteří zahráli a zazpívali oblíbené písně amerických a britských vojáků, kteří šli do války proti nacismu.
Vánoce 1949 – Na obrázku je manželka Kamila Pernická se synem Rudolfem, Rudolf Pernický byl v roce 1949 komunisty poslán na 20 let do vězení.
| Redaktor Jindřich Janoušek byl v písemném kontaktu s generálem Pernickým během přípravy doposud nevydané publikace „Galerie osobností Valašského Meziříčí“ v roce 1999. Řádky, které mu Rudolf Pernický v červenci toho roku napsal, dávají nahlédnout, jaký byl člověk, více než sebelepší nekrolog: „Vážený pane Janoušku, k hodnocení této publikace myslím, že je velmi užitečná nejen pro školy, ale i pro různé instituce a organizace ve Valašském Meziříčí a v celém Valašsku. Vím, jak pracné je k různým příležitostem shromáždit životopisy a údaje o činnosti lidí, které tak budou v Galerii zájemcům vždy přístupné. Vždyť tito lidé jsou součástí obrazu Valašska, který do značné míry vytvářeli a přispěli tak k jeho mnohostranné proslulosti, nemluvě o tom, že někteří z nich v nejrůznějších oborech lidské činnosti dosáhli celostátního významu. A pak – příklady táhnou – což tam není dostatek vzorů, které jsme v životě hledali a měli? Což nejsme například dosud pyšní, že do rakouského parlamentu byl za Valašsko zvolen TGM? Tady jsou myslím kořeny toho, co dnes tolik postrádáme, znát a vědět, že mám být na co hrdý. Tady jsou kořeny vztahů k národu a státu a snaze přispět svým dílem k jeho prospěchu a blahu. Doufám, že tato publikace k tomu aspoň trochu přispěje. S přáním zdaru a srdečnými pozdravy Pernický“ První valašské internetové noviny, Leden 2006, http://www.obeliskval.cz |
Komise o tobě rozhodla Přišel rok 1960, amnestie pro část politických vězňů, a teď nastalo rozhodování, co budu dělat. Měl jsem dobrou vůli se něčemu naučit, nějakému řemeslu. Dostat se do nějakého lepšího zaměstnání nebylo pro mě vůbec možné. Patřil jsem bydlištěm do Prahy-západ, bydleli jsme tenkrát v Praze-Suchdole. A začal boj s tajemníkem okresního výboru KSČ, který mi řekl: „Soudruhu, komise o tobě rozhodla, že musíš pracovat v cihelně.“ Já na to: „Tady u nás se staví vysoká škola zemědělská, pracoval bych tam jako pomocník zedníka a chtěl bych se sám vyučit třeba zedníkem. Je to kousek od našeho domu a budu se moci více účastnit výchovy svého syna.“ „Heleď, soudruhu, komise o tobě rozhodla, že musíš jít do Libčic do cihelny, tak konec řečí.“ Když se dnes ohlížím po svém životě, myslím si, že jsem nemohl jednat jinak. Už Mnichov byl pro mě strašnou osudovou fackou. A taktéž rok 1948. A kdybych se mohl rozhodovat znovu? Asi bych volil stejně, se všemi trýzněmi… Byla to trpká cesta, která mě stála mnoho sil, ale nemohl jsem jinak… Co pro mě znamená vojenská čest? Věrnost vojenské přísaze a svědomí. |
 |
 |
Výstava bude probíhat do konce roku 2013 a je přístupna v době otevření Úřadu městské části Praha-Suchol nebo po dohodě:
po, st: 8:00-11:00, 12:15-17:30,
út, čt: 8:00-11:00, 12:15-15:30
pá: 8:00-11:00, 12:15-13:30
Pozvánka na vernisáž (pdf)
Program vernisáže výstavy (pdf)
Plakát – vernisáž výstavy (pdf)
