Dneska nevařím. Rodina na mě sice kouká mezi prsty, ale já jsem pevně rozhodnutá vyměnit svou obligátní sobotní rajskou za indonéské kari a závitky, maďarský langoš, voňavý guláš a borůvkové palačinky. Vyhlašuji domácí volby a jasně vítězí varianta „Skluzavka na komunitce a guláš s palačinkama” (dcerka je parťačka).
Je 12:30 a manžel mi volá z hasičárny ze školení, co je teda jako k obědu. Poslušně hlásím, že doma je studená plotna a ať si vybere peníze z bankomatu a přijde se naobědvat na Komunitní zahradu. Mezi jeho rozporuplnými pocity nakonec zvítězí hlad, a tak se s očekáváním vřítíme na komunitku. První stánek je s vínem a kávou. Dobrý! Druhý stánek nabízí domácí borůvkové a jahodové palačinky. Zde parkuje dcerka. Jdu po čichu neomylně směrem k indonéskému stánku, kde to neuvěřitelně voní. Když polknu půl litru slin, jsem schopná si objednat voňavé hovězí marinované v kokosovém mléce, křupavé jarní závitky se zeleninou a něco jako zelené kari, které tu čeká jen na mě.
Manžel míří neomylně ke stánku s gulášem, od něj pokračuje ladnou odbočkou vpravo k maďarským langošům, cestou to vezme přes české domácí burgry, pampeliškovou limonádu a únětické pivo. Všechny ty dobroty nám postupně plní břicha. U toho posloucháme hudební vystoupení flétnového souboru AULOS pod vedením Evy Čadkové. Povzbuzeny dobrým jídlem se s dcerkou účastníme workshopu, kde se učíme hrát na tradiční indonéský bambusový nástroj ankglung s úžasným rodinným týmem Ankglung Praha. Odpoledne zakončíme s kapelou Funky Spankers. Na závěr dne pak sama sobě gratuluji, že jsem udělala to geniální rozhodnutí dneska doma nevařit. ~
Pavla Bradáčová