Jak se tu žije rodinám s malými dětmi aneb jak se nevyplácí být prvorozený?
A zase jsou zápisy do mateřských škol za námi. V naší rodině už to začíná být trochu nudné. Druhým rokem dítě připravuji na to, jak se půjdeme podívat na „tu školku“ – kam chodí všechny veliké a šikovné děti. A moje dcera se vždycky k zápisu moc těší. Opravdu nevím, jak jí letos vysvětlím, že zase do školky chodit nemůže. Má totiž sourozence! Začínají mi docházet výmluvy, když se zeptá při  každé návštěvě, kde si dříve hrála s ostatními dětmi, proč tam ty děti nejsou. Oni totiž všichni do školek nějakou záhadou chodí – nebydlí totiž na Suchdole. Dceři jsou 4 roky a její vrstevníci začínají ubývat na kroužcích, na hřištích, v rodinách známých a všichni se hromadně přesouvají do školek. Proč je to tady jiné? Ona si zatím může hrát s těmi ročními, v lepším případě dvouletými dětmi, které jsou „k  mání“. Zaslouží si něčím moje dítě vyčlenění z  kolektivu? Protože to je to, co teď cítím já jako rodič, a je jen otázka času, kdy to začne cítit také mé dítě.
Otázky, které si kladu:
1. Mateřská školka je instituce pro předškolní vzdělávání dětí. Proč se ho nemůže zúčastnit moje dcera jako ostatní děti? Ve světě dospělých – v právním světě – by to nikdo nenazval jinak než diskriminací. Je to diskriminace původem – narodila se jako prvorozená. Zásada rovnosti tu neplatí?
2. Je-li vyloučena z kolektivu svých vrstevníků, bude to mít nějaký vliv na utváření její osobnosti? Úroveň jejího sociálního chování bude přece jen jiná. Nebude mít tolik kamarádů. Přijmou ji pak ostatní děti mezi sebe? To jsou otázky spíš na dětského psychologa, ale i to nás rodiče trápí.
3. Podle českého statistického úřadu se podle demografických tabulek rodí více dětí už od roku 2001. Tedy již devět let porodnost stoupá, připravila se na to městská část? (Kromě loni otevřené třídy předškoláků v budově školy, o které vím a která evidentně nestačí.)
4. Začínám téměř nenávistně chodit kolem nových staveb na Suchdole, počítám, kolik tak nových dětí přibude a jak nás  to zase odsune v umístění našich dětí do školky a ptám se, proč nikdo nenamítá nic proti nové výstavbě? Není možné odvoláními, připomínkami a námitkami získat od developerských společností finanční prostředky, za které by se uhradilo například navýšení počtu míst ve školce?
Jediné štěstí, že tu máme DDM, které našim dětem do jisté míry školku supluje a svým vstřícným a „prodětským“ přístupem jim rozjasňuje tváře.
Martina Horálková
PS: Tento článek vystřihnu a nalepím ho dceři do fotoalba místo vzpomínkových fotografií ze školky, aby, až bude veliká, věděla, jak to chodilo na Suchdole.