Ochotní Suchdolníci vás zvou na představení DŘEVĚNÁ KRABIČKA – POHÁDKA Z TEREZÍNA v pondělí 9. listopadu od 19.30 hodin, v Divadle Kampa, Nosticova 2a v Praze 1.
Ochotní Suchdolníci Vás zvou do Divadla Kampa v pátek 26. února od 19:30 na představení DŘEVĚNÁ KRABIČKA – Pohádka z Terezína.
Vstupenky je možné rezervovat na webu divadla: www.divadlokampa.cz.
Text k představení od autorky, režisérky a našeho impressaria Adriany Skálové:
Když jsme vyklízeli byt po rodičích, objevili jsme celé krabice dopisů, fotek, dokladů. Byla tam také menší dřevěná krabička, páskou zalepená. V ní byly uloženy diáře mé babičky od roku 1911, divadelní scénáře pohádek na tenoučkých, téměř vybledlých listech ručně sešitých do sešitků, na kterých jest neomylně vepsáno „Terezín, 1943“, a také dopisy z války a hlavně navlas stejně předtištěné dopisnice z Terezína a do Terezína – Ordnung muss sein…
Nevím, jestli hry ze scénářů byly skutečně v Terezíně kdy odehrány či nikoliv, ale rozhodla jsem se, že se jednu pohádku – tu veršovanou o Honzovi – pokusím s Ochotnými Suchdolníky uvést na scénu. Zahrát však jen tuto pohádku, mimo kontext Terezína, by už nemělo moc smysl. Pak mi kamarádka Věra, co hraje Honzu, poradila, ať zkusím propojit pohádku s příběhem své rodiny. Ve hře se tak ustálily tři roviny.
Ta první je pohádka o statečném Honzovi, a ta právě v Terezíně a právě v dobách, kdy nejvíc hrozily masové transporty, měla dětem dodávat odvahu, že všechno nakonec dobře dopadne, že drak bude poražen.
Druhá rovina je deníkový a korespondenční příběh vzájemného a trochu zoufalého hledání se a nacházení členů rodiny Ledererů, mých předků, a jejich přátel.
Třetí a poslední rovina je můj osobní příběh hledajícího člověka. Nic jsem si nevymyslela, texty jsem až na minimální úpravy nechala v jejich původním znění, jenom jsem třídila, vybírala a sestřihávala až na kost. I tak mnoho otázek zůstalo nezodpovězených.
Ochotní Suchdolníci Vás zvou na představení DŘEVĚNÁ KRABIČKA-POHÁDKA Z TEREZÍNA ve středu 21. září od 19:30 hodin do velké zasedací síně na suchdolské radnici.
Podle nalezené rodinné korespondence zdramatizovala Adriana Skálová.
Když jsme vyklízeli byt po rodičích, objevili jsme celé krabice dopisů, fotek, dokladů.
Byla tam také menší dřevěná krabička, páskou zalepená. V ní byly uloženy diáře mé babičky od roku 1911, divadelní scénáře pohádek na tenoučkých, téměř vybledlých listech ručně sešitých do sešitků, na kterých jest neomylně vepsáno „Terezín, 1943“, a také dopisy z války a hlavně navlas stejně předtištěné dopisnice z Terezína a do Terezína – Ordnung muss sein…
Nevím, jestli hry ze scénářů byly skutečně v Terezíně kdy odehrány či nikoliv, ale rozhodla jsem se, že se jednu pohádku – tu veršovanou o Honzovi – pokusím s Ochotnými Suchdolníky uvést na scénu. Zahrát však jen tuto pohádku, mimo kontext Terezína, by už nemělo moc smysl. Pak mi kamarádka Věra, co hraje Honzu, poradila, ať zkusím propojit pohádku s příběhem své rodiny. Ve hře se tak ustálily tři roviny. Ta první je pohádka o statečném Honzovi, a ta právě v Terezíně a právě v dobách, kdy nejvíc hrozily masové transporty, měla dětem dodávat odvahu, že všechno nakonec dobře dopadne, že drak bude poražen. Druhá rovina je deníkový a korespondenční příběh vzájemného a trochu zoufalého hledání se a nacházení členů rodiny Ledererů, mých předků, a jejich přátel.
Třetí a poslední rovina je můj osobní příběh hledajícího člověka.
Nic jsem si nevymyslela, texty jsem až na minimální úpravy nechala v jejich původním znění, jenom jsem třídila, vybírala a sestřihávala až na kost.
I tak mnoho otázek zůstalo nezodpovězených.
Adriana Skálová