V pátek 14. září v 17 hodin bude v Alšově kabinetu na Suchdolské radnici zahájena výstava obrazů z pozůstalosti Karla Pavlíka, malíře Vysočiny. Prodejní výstava bude otevřena do 26. září každý den od 14 do 18.30 hodin.
Karel Pavlík (1917 – 2002) se narodil v Podlíšťanech u Chrudimě. V létech 1932 až 1936 absolvoval Učitelský ústav v Chrudimi. Poté působil na řadě škol v okrese a od roku 1942 téměř 40 let ve škole v Nasavrkách zpočátku jako učitel a od roku 1959 jako ředitel.
Již na Učitelském ústavu v Chrudimi přitahovalo Karla Pavlíka výtvarné umění. Jeho prvním školitelem byl akademický malíř profesor Ferdinand Pochobradský, který věnoval svoji tvorbu okolí Nasavrk, Trhové Kamenice a Hlinska. Dalším učitelem mladého pedagoga byl akademický malíř Václav Živec, žák Jana Preislera a Maxe Švabinského. Účastnil se také prázdninových kursů v Kežmaroku, Písku, Teplicích atd. vedených osobnostmi výtvarného umění jako byli Jan Slavíček, František Zedníček a další. I potom se trvale vzdělával a získával nové zkušenosti.
K dílu Karla Pavlíka napsala Jitka Boučková, historička umění: Již dávno byla hornatá oblast Vysočiny a Železných hor předurčena malířům, aby ji malovali. Vtiskuje jim do ruky štětec, míchá jim na paletě barvy – a oni zůstávají v zajetí jejího zádumčivého půvabu, stále znovu se k ní vracejí, aby jí vzdali hold svými díly. Jejímu kouzlu podlehl i nasavrcký malíř Karel Pavlík.
Krajina v širokém okolí Nasavrk pro něj byla nevyčerpatelným zdrojem námětů a tvůrčích podnětů, neustále hledal a objevoval její prostou krásu, kterou pozorně vnímal a citlivě zobrazoval. Přitahovaly ho zdejší nálady v různých ročních proměnách – předjaří s loukami navlhlými tajícím sněhem, melancholické podzimní dny se zářivými barvami listí, kdy se ráno krajina vynořuje z mlžných oparů, právě tak, jako panoramatické výhledy do dálek se vzduchem chvějícím se v žáru letního dne. Na jeho obrazech se vine vozová cesta, v zeleni stromoví svítí červené střechy chalup, lesklé hladiny rybníčků zrcadlí rozevláté oblaky. A ještě tu jsou květiny – naaranžované ve váze či volně rostoucí v zahrádce – jejichž vůni a zářivé barvy měl tak rád.
Prohlížíme-li početné, dnes již definitivně uzavřené malířské dílo Karla Pavlíka, je zjevné, že se vždy snažil přetlumočit své intenzivní prožitky v přírodě do sdílné obrazové podoby, která by pramenila z pevného zakotvení v krajině domova a vyjadřovala jeho subjektivní chápání okolního světa.
