Festival Jeden svět na ČZU

Mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět můžete navštívit přímo na Suchdole. V aule ČZU  budou promítány filmy:

Program mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech v pražských kinech na webu www.jedensvet.cz.

K jednotlivým filmům promítaným na ČZU:
Čtvrtá revoluce – energetická soběstačnost
Aj: The 4th Revolution – Energy Autonomy
Orig: Die 4. Revolution – Energy Autonomy
Germany, 2010, 83minut
Režie: Carl-A. Fechner
„Zbývá nám asi třicet let na to, abychom přešli na obnovitelné zdroje energie,“ říká německý politik a vědec Hermann Scheer v dokumentu Carla-A. Fechnera. Podle protagonistů velkolepě pojatého snímku, mezi kterými jsou renomovaní odborníci, byznysmeni i ekologičtí aktivisté, čeká svět v nejbližších dekádách další revoluce. Spočívat by měla v přechodu od jaderných a uhelných elektráren k individualizovaným řešením, které poskytují obnovitelné zdroje v podobě solárních panelů či větrných a vodních zařízení. Film nás zavádí na několik kontinentů a představuje recept „energetické soběstačnosti“ jako lék také pro rozvojový svět, v němž dvě miliardy lidí nemají přístup k elektřině. Jako důležitá součást nastávající „revoluce“ z filmu vystupují nejmodernější technologie, díky kterým by se automobilový průmysl mohl brzy osvobodit od závislosti na ropě. Budoucnost solární architektury zase slibuje desetkrát zefektivnit energetické hospodaření budov. Impozantní záběry i působivá hudba podtrhují poselství filmu, které zní: úplný přechod na obnovitelné zdroje energie je možný, jen ho musíme chtít.

Vnoučata kubánské revoluce
AJ: The Grandchildren of the Cuban Revolution
Orig: Los Nietos de la Revolución Cubana
USA, 2010, 60minut
Režie:  Carlos Montaner
„V téhle zemi nemá cenu pracovat ani studovat,“ říká mladá Merci na ulici kubánského hlavního města Havany. Student Javi na otázku, jaké oběti je ochoten přinést myšlenkám revoluce, zvedá prostředníček. Podle některých hlasů roste na Kubě nová opozice. Jsou to dnešní mladí lidé, kteří nemají s padesát let starým revolučním tažením nic společného a necítí k jeho idejím už ani sentiment svých rodičů. Vnuci a vnučky kubánské revoluce otevřeně vypráví o frustraci a depresi mladé generace. Ta touží po cestování do zahraničí, slušném bydlení a svobodě projevu, který si v čím dál větší míře kompenzuje na internetu a v provokativních textech rapových skladeb. O pasti, do které jsou castrovským režimem chyceni, vypovídají ve filmu jak „děti ulice“, tak nejvýznamnější kubánští opoziční novináři a novinářky, mezi nimi perzekuovaná bloggerka Yoani Sánchez, i kubánští hiphopoví umělci. Snímek Carlose Montanera, prokládaný archivními záběry, koření autentickýkubánský rap.

Krev v mobilech
Aj: Blood in the Mobile
Orig: Blod i mobilen
Denmark, Germany, 2010, 82
Režie: Frank Piasecki Poulsen
Napadlo vás někdy, že se ve vašem mobilu mohou skrývat vzácné minerály potřísněné krví obětí války v Demokratické republice Kongo? A že každým zavoláním nepřímo podporujete největší válečný konflikt od doby druhé světové války, kterému za posledních patnáct let padlo za oběť pět milionů lidí? Ne, to není žert, bez vzácných minerálů, jejichž drtivá většina pochází z ilegálních dolů v této zemi, by se totiž váš mobil neobešel. Dánský režisér Frank Piasecki Poulsen své pátrání začíná na Světovém mobilním kongresu v Barceloně. Ke svému zděšení zjišťuje, že mu žádný z výrobců nemůže zaručit, že právě jeho mobily nemají s nelítostnou válkou o naleziště minerálů v Demokratické republice Kongo nic společného. Vypraví se proto na místo činu a po náročné cestě se dostává do jednoho z největších dolů v regionu v konžské Bisie. Dětská práce, prostituce nezletilých dívek, smrt zavalením a přestřelky mezi členy místních gangů jsou zde každodenní realitou. Stejně jako všudypřítomná korupce v celé Demokratické republice Kongo.

Nebe, peklo
Aj: Heaven, Hell
Orig: Nebe, peklo
Czech Republic, 2010, 82minut
Režie: David Čálek
Dokumentarista David Čálek přináší ve svém nejnovějším snímku natočeném v produkci HBO filmovou mozaiku čtveřice lidí rozdílného věku, zaměření i povolání, kteří objevili rozkoš v bolesti a svou neobvyklou vášeň nepotlačují ani neskrývají. Volně provázané portréty Altaira, který svou preferenci zajímavě propojil se světem koní, milovnice latexu Fronémy, věčně provokující Lenky či vládní úřednice Terezie ve filmu skvěle doplňuje hudba britské skupiny Tiger Lillies. Snímek se nebulvárním způsobem snaží poukázat na stereotypní představy, množství nepochopení a tabuizace, kterými je v naší společnosti obestřena komunita lidí, pro něž představuje nejlepší sexuální stimulaci
bolest.

Koupil jsem deštný prales
Aj: I Bought a Rainforest
Orig: Jag köpte en regnskog
Sweden, 2010, 58minut
Režie: Helena Nygren, Jacob Andrén
Když bylo Jacobovi Andrénovi osm let, zapojil se stejně jako statisíce švédských školáků do sbírky na záchranu deštných pralesů. Vybrané peníze byly tehdy odeslány do Latinské Ameriky, kde za ně měl být koupen kus deštného pralesa a zachráněn tak před vykácením. Po dvaceti letech se Jacob rozhodl, že se pokusí vypátrat, zda finanční prostředky opravdu dorazily na místo určení a kde se případně nachází část pralesa, který pomohl zachránit. Po téměř detektivním pátrání zjišťuje, že hledaný kus vegetace se nachází kdesi mezi Hondurasem a Kostarikou, a vydává se na cestu. Během dobrodružného putování poznává těžký život chudých vesničanů a na vlastní oči vidí, kolik deštného pralesa již většinou nelegálně padlo za oběť těžařským firmám. Přímočarý snímek Jacoba Andréna a Heleny Nygren jasně dokládá, že individuální angažovanost má svůj nepopiratelný význam a že i malý osobní příspěvek může něco změnit.

Zločinci podle zákona
Aj: Thieves by Law
Orig: Ganavim Ba Hok
Israel, Germany, Spain, 2010, 91minut
Režie: Alexander Gentelev
O životě se neučili ve školách, ale v kriminále. Tam si také vybírali své budoucí spolupracovníky. Tetování jim neslouží jako ozdoba, ale jako projev pohrdání autoritami a znak příslušnosti ke své vězeňské kastě a její hierarchii. Nikdy normálně nepracovali, přesto jsou milionáři. A jsou na to náležitě pyšní. Řeč je o hlavních postavách znepokojivého dokumentu Alexandra Genteleva, jemuž se podařilo získat důvěru několika čelních představitelů ruskojazyčného podsvětí, takzvaných vorů v zakoně. Ti musejí dodržovat speciální kodex – nepsané zákony, které vznikly ve třicátých letech minulého století v sovětských gulazích. Jejich nebývale otevřené výpovědi společně s archivními záběry z ruských věznic či ukázkami „mafiánských radovánek“ podávají velmi komplexní a ucelený pohled na rozvoj organizovaného zločinu v Rusku od perestrojky až do dnešní doby. Podle bývalého pracovníka ruského Interpolu mají dnes tito lidé zásadní vliv na ekonomická a politická rozhodování své země, neboť dobře vědí, že kromě po zuby ozbrojených bodyguardů musejí disponovat i „svým“ politikem.

Manželka za padesát ovcí
Aj: I Was Worth 50 Sheep
Orig: Jag var värd 50 Lamm
Sweden, 2010, 52minut
Režie: Nima Sarvestani
Mnozí afghánští muži vyznávají radikální islám a ctí tradici obchodu s manželkami mladšími o generace, se kterými někdy nejednají lépe než se psy. To je také případ šestnáctileté Sabere, které v sedmi letech zemřel otec a osvojil si ji blízký příbuzný. Když bylo dívce deset, prodal ji o čtyřicet let staršímu Tálibánci, jenž ji čtyřikrát přivedl do jiného stavu. „Často jsem myslela na sebevraždu,“ vzpomíná Sabere na manželský život se slzami v očích. Dívka měla jako jedna z mála štěstí, že se jí podařilo uniknout a ukrýt se v azylovém domě pro ženy s podobným osudem. Ani poté ovšem nemá vyhráno. V upřímném snímku režisérky Nimy Sarvestani sledujeme marnou snahu Sabeřiny chudé matky a jejího muže dosáhnout dceřina rozvodu. Když se zdá, že osud je jim konečně nakloněn, nevlastní otec dostává výhrůžky kvůli své druhé dceři, desetileté Farzenah. Výměnou za stádo ovcí ji kdysi slíbil jinému muži. „Splátka“ měla proběhnout po jejích patnáctinách, ženich si však usmyslel, že ji chce dříve…

Poslední útočiště
Ori:Yingji Binan Changsuo
Režije:He Yang
China , 2010,  51 minut
Když Čína v roce 2001 oslavovala úspěšnou kandidaturu na konání olympijských her v roce 2008 v Pekingu, pracovala Ni Jü-lan jako podniková právnička pro velkou obchodní korporaci. Tóny oslavných písní v ulicích hlavního města ještě ani nedozněly a už jimi pronikal temný svist demoličních koulí. Domy, které stály v cestě budoucím sportovištím, nadjezdům či hotelům, úřady bez milosti bouraly. Souhlas majitelů nebyl nutný, náhrada byla věcí protekce. Ni Jü-lan začala oběti násilného vystěhování bránit u soudu. V průběhu následujících let byla mnohokrát předvedena na policii, kde ji policisté bili a mučili tak, že přestala chodit. Dvakrát skončila ve vězení, naposledy ji propustili v dubnu 2010. Její vlastní dům mezitím úřady také strhly, a tak vypráví svůj příběh z invalidního vozíku v parku u rušné silnice, kde s manželem přespávají ve stanu. Syrová filmová kronika, která svou podobou nezapře, že ji nenatočili profesionální dokumentaristé, ale odvážní lidskoprávní aktivisté, sleduje Ni Jü-lanin každodenní život na ulici a přináší překvapivě otevřené výpovědi lidí, pro něž se velký olympijský sen proměnil v noční můru.

Prokurátor
Aj:Prosecutor
Orig: Prosecutor
Canada, 2010, 94minut
Režie:  Barry Stevens
Hlavní postavou dokumentu kanadského režiséra Barryho Stevense je hlavní žalobce haagského Mezinárodního trestního soudu Luis Moreno-Ocampo. V osmdesátých letech pracoval v Argentině jako žalobce během procesů s vůdci tamního vojenského režimu. Nyní ale stojí před mnohem obtížnějším úkolem: pravomoc Mezinárodního trestního soudu je totiž velmi omezená. Bez pomoci politiků se tak Moreno- Ocampo neobejde, což je zřejmé zejména v případě súdánského prezidenta Umara Bašíra, kterého haagský tribunál obvinil z válečných zločinů a rozpoutání genocidy, jež si v oblasti Dárfúru vyžádala statisíce obětí. Snímek podrobně zaznamenává úskalí diplomacie a mezinárodní politiky; sleduje například snahu zabránit pokračování válečného konfliktu v Demokratické republice Kongo skrze soudní líčení s bývalým vůdcem konžských povstalců Thomasem Lubangou obviněným z válečných zločinů. Skutečnost, že práce členů Mezinárodního trestního soudu je často kritizována a nesetkává se s takovou podporou, jakou by si zasloužila, komentuje Luis Moreno- Ocampo s úsměvem po svém: „To je jako ve fotbale, tam rozhodčí také nemá žádné fanoušky.“