Městská část Praha – Suchdol a Občanské sdružení BETLÉM Vás zvou na výstavu
5.A + 5.B = MONOTYPIE
kterou můžete navštívit v úředních hodinách v Alšově kabinetě v budově Úřadu Městské části Praha – Suchdol, Suchdolské náměstí 734/3.
5.A + 5.B V GRAFICKÉ DÍLNĚ
Asi znáte, co to znamená vzít si děti do práce. Ne snad, že byste je neměli kam „dát“. Prostě se k vám přijdou podívat. Aby něco viděly. Kdyby to šlo, aby si i něco zkusily. A třeba se i trochu těšily, vždyť je to ve všední den místo školy. Školní rok se jednou koncem května už skoro chýlil ke konci a v tu dobu probíhala v hale Moderní galerie AVU výstava studentských prací Arte Emoción, která byla přístupná veřejnosti. Přiznám se, že to nebyl můj nápad a když jsem uviděla ve Stromovce dvacet šest dětí, které přivedla Pavla se svojí kolegyní paní učitelkou Pláničkovou, lehce jsem zakolísala v kolenou. Nejdříve jsem jim chtěla vysvětlit, že jsou tu vlastně ze známosti. Také jsem chodila na ZŠ Mikoláše Alše v Suchdole jako ony. A s jejich paní učitelkou Lenertovou jsme kamarádky, jak krátce říkáme, z Betlému. Ale děti z 5.A a z 5.B. už to všechno věděly a napovídaly mi. Tak jsme si všichni prohlédli výstavu. Také jsme si prošli budovu, je přece historická. A máme tady sochy, třeba model koně sv.Václava od J.V.Myslbeka, vzácné antické odlitky i odlitky známých soch F.M.Brokofa a M.B.Brauna i jiné. Zkrátka na místě velkém jako hřiště na házenou u Sokolovny se nám vejdou sochy z antiky, gotiky, baroka i devatenáctého století. V grafických dílnách byli už připraveni moji kolegové a naštěstí jsme tam v tu dobu měli dvě praktikantky ze střední školy. Však jich bylo zapotřebí. Děti se přišly nejen koukat, ale i tvořit. Chopily se razantně připravených tiskových matric, barev i nářadí a nestačili jsme koukat a kmitat zase my. Malovaly na desky, nosily si je k hlubotiskovému lisu, kde vlastnoručně tiskly, odnášely tisky. Je pravda, že když po 2 – 3 hodinách jejich práce skončila, my jsme 2 – 3 hodiny myli špachtle, pulty, barevníky a vše další od barev…Ve středu 19.září 2007 byla zahájena v ALŠOVĚ KABINETĚ výstava z těchto prací. Anička Vacková a Dája Honková ze souboru SUFLÉ, který vede Dáša Aimová, nám ve velké zasedací síni zahrály na zobcové flétny. Všechny skladby, které zazněly, publikum ocenilo nadšeným potleskem. Vernisáž pohotově vyfotografovala Věra Štěpánková a rovnou, jako místostarostka, nám ALŠŮV KABINET a tedy i výstavu otevřela. Všude se totiž otevírají výstavy, ale lidé už jsou uvnitř a nic se vlastně neotevírá. U nás na Suchdole výstavu otevírá opravdickým klíčem starosta, nebo zástupce naší Městské části. Jaká výstava je? Pro názornost jsme vystavili i pomůcky a nářadí pro práci, včetně instalace, která demonstruje tisk na hlubotiskovém lisu.Jednotlivé výtvarné discipliny se velmi často těsně dotýkají, významně se ovlivňují, prolínají. Tyto vzájemné vztahy přispívají k jejich obohacení, rozšíření výrazových prostředků i vyjádření obsahu. Vytvořené dílo na pomezí dvou oborů nese prvky obou a výtvarná teorie pro něj nalézá název jako pro disciplinu samostatnou. Příkladem takové šťastné konjunkce je m o n o t y p i e. Jako samostatná technologie stojí na hranici mezi malbou a grafikou.
Je to malba? Ano. Jedná se totiž o volné nanášení barvy na plochu. Je to grafika? Ano. Výsledný obraz se získá tiskem, otiskem. M o n o t y p i e v sobě nese jistá omezení pro malbu i pro grafiku. Nánosy barvy nemohou být pastózní, reliéf malby by neodolal tlaku. To děti zjistily, když jim barva vytekla. Na rozdíl od grafiky autor nemůže své dílo reprodukovat, protože malba není na tiskové matrici pevně zafixovaná, jak je tomu v jiných grafických technologiích. Pokud se deska znova otiskne, bavy jsou již jiné, méně intenzivnější, obraz se „ztrácí“. Každý tisk je tak pouze jediným, původním originálem.Vystavené práce dětí vzbuzují úžas nevšedním užitím barev a originalitou svého stylu. Jsou absolutně abstraktní, jejich autoři užívají jednoduché konstrukce v jakoby přesně vypočítaném vztahu formy a barvy. Jsou čistou prezentací moderního umění jak je známe z první poloviny 20.století. To nejdůležitější řekl pan učitel Papež.„Děti byly svobodné, dostaly volnost, spoustu barev, se kterými nemusely šetřit, nemusely plnit žádný úkol. Byla to pro ně radost a štěstí…“Přijďte se podívat, jak ji prožily.Pavla Lenertová a Magdalena Vovsová
