V Suchdolské ulici na stanovišti kontejnerů jsou od března do prosince tři dny v týdnu (úterý, čtvrtek od 14 do 18 hodin a v sobotu od 9 do 12 hodin) k dispozici kontejnery na objemný komunální odpad – koberce, matrace apod.
Prosíme všechny občany, aby využili této bezplatné a rozumné možnosti zbavit se objemného odpadu a neodkládali
jej na ulici, jedná se o nepřijatelné znečišťování veřejného prostranství a obtěžování spoluobčanů. Okolí kontejnerů na tříděný odpad (plasty, papír, sklo) opravdu není místem pro odkládání matrací a dalších vyhozených věcí. Sběrné vozy na tříděný odpad logicky nemohou zajistit odvoz a kolem kontejnerů pak často vzniká i další nepořádek včetně tašek s komunálním odpadem (!?), který musí likvidovat pracovníci naší úklidové čety.
Manipulace s mokrým odporným odpadem není příliš příjemná práce a pracovníkům úklidu patří poděkování za nezbytný, ale zbytečný úklid. Vyčkat s vyhozením odpadu a dovézt ho do sběrného dvora v Suchdolské ulici by snad neměl být nepřekonatelný problém.
MULTIKOMODITNÍ SBĚR TŘÍDĚNÉHO ODPADU
Od podzimu loňského roku nastala dílčí změna v třídění odpadů – byl zaveden tzv. multikomoditní sběr tříděného odpadu ve variantě 2 v 1 – plasty a nápojové kartony se dávají do jedné společné žluté nádoby. Papír, sklo a plechovky je ale třeba nadále dávat do samostatných kontejnerů, nejedná se tedy o konec třídění uvedených surovin. PET láhve, kartony a papírové krabice je stále velmi důležité před vyhozením sešlapat, aby nezabíraly zbytečně
velký objem. Počet kontejnerů je a bude vždy omezený, a když soused nenajde místo v již plném kontejneru, hledá občas „náhradní“ řešení vedle něho…
Děkujeme za vaši spolupráci při třídění a likvidaci odpadu.
Bytost růže potřebuje samotu kříže, aby v nás rozkvetlo poznání slunce.
Motto
Všechny katastrofy, války a krize, které se dnes odehrávají ve světě, jsou v posledku jen zevním výrazem vnitřních bojů v člověku a bojištěm je jeho srdce.
R. Steiner
Jeden z negativních symptomů dnešní doby se projevuje tím, že ve svém působení usiluje o co možná největší spěch a chaos, který dává zlu velkou sílu se projevit. Vzpomeňme na začátek koronaviru jako na předehru k válce na Ukrajině. Je zbytečné přemýšlet o tom, zda pandemie byla vytvořena uměle nebo přirozeným dějem (to je postup materiálního myšlení), důležitá je skutečnost pozorovatelná v určitých souvislostech. Obrazně řečeno poznáte velký rozdíl, vstoupíte-li do zločineckého doupěte s plným vědomím a jasným rozumem a vyznáte se v něm, nebo zda do něho vstoupíte bez jakýchkoli vědomostí.
Vůle
V reakci na příval záporných událostí máme dvě možnosti: buď podlehnout zprávám sdělovacích prostředků a sociálních sítí, které neustále manipulují s nesourodými informacemi, jež v nás vyvolávají chaos, strach a obavy, nebo připustit a nechat zaznít vnitřní hlas srdce, kde se také nachází svědomí, obrátit se k němu jako ke zdroji niterného sdělení. Tento hlas má každý z nás v různých stupních podle toho, jak je člověk schopen a ochoten tento ekvivalent připustit. Je třeba naučit se klidu, zklidnění, abychom o této dispozici mohli uvažovat, jinak si ji ani nepovšimneme a dostáváme se do bezvýchodné situace, kterou je možno zneužívat právě zmíněnou mediální silou. Spěch, strach a ochromená vůle, frustrace, deprese jsou potom výsledkem.
Poznej sám sebe
V dnešní uspěchané době zbývá málo času na usebrání a zastavení se. Ve skutečnosti přitom stačí pár minut denně cvičit zklidnění a představivost jako účinný a hlavně obranný prostředek proti chaosu. Je třeba naučit se vnímat krásu kolem sebe, umět si představit krásné věci, umělecká díla, pozitivní zážitky. Duch je nám neustále nablízku, je všeobsáhlý, člověk z něj může čerpat, nechat se jím vést. Jinak zbývá jenom to, co je na povrchu, co je smyslově viditelné.
Není mým úmyslem a nepatří k mému záměru znevažovat mimořádné výsledky moderní vědy; jednostranný přístup v některých oblastech přesto nutí k zamyšlení: proč se např. dnes nedaří vyrobit takové hudební nástroje jako v minulých staletích? Nedostává se nám nějakých schopností?
Úcta k prostoru, který nás převyšuje
Obrátíme-li list, kde se můžeme vhodněji vyjádřit k současné filozofii, psychologii a psychiatrii, jejichž přístup se promítá i v pedagogice, zaznamenáme mnohé otázky a odpovědi, které však nehledí k příčině a následně k vidoucímu řešení. Pojem duše a jejího rozhovoru s duchem bývá opomíjen. Krajina těla, duše a ducha má své zákony a je třeba se je naučit nebo přinejmenším je předpokládat. Toho se však dnešní vzdělání dotýká jen okrajově, neboť sleduje zejména fyzické bytí a jeho pouhou duševnost.
Nakonec malou poznámku: zmiňované vědy se inspirovaly mimo jiné už Aristotelem, ovšem v jeho době byla věda společná s věděním o duchu a s náboženstvím. Tento princip chtěli později vnést do světa Tomáš Akvinský nebo Jan Amos Komenský. Zde je třeba připomenout některé dějinné zlomy. Čtvrtý konstantinopolský (cařihradský) koncil (869–870), jehož úkolem byla obnova jednoty východní a západní církve, vyhlásil mj. dogma, které zasahuje naše podvědomí: člověk se skládá jenom z těla a duše, ale ne z ducha. Od 17. století začíná působit vliv racionalismu, který vyústí na přelomu 19. a 20. století v další posun, kdy se v této oblasti rodí pojem „duše bez duše“, a toto pojetí rezonuje dodnes. Pokles kosmické inteligence k pouhému pozemskému rozumu.
Péče o duši
Tyto vědecké disciplíny zahrnují zejména pozorování a posuzování světa podle vlastností lidského duševního života. Je zřejmé, že takový přístup v napjatém dění příliš nepomáhá. Nejsou snad poslední události na FF UK jen připomínkou netečnosti a nevědomosti společnosti, nejsou vinou nás všech ? Viz úvodní motto.
Často se také volá po etice lidského konání. Dá se uvažovat o etickém přístupu, když v TV běží záběry z bojů na Ukrajině a v Palestině a vzápětí následují zprávy o vybojovaném vítězství ve sportu, případně reklama na zubní kartáčky? Tím sám o sobě vzniká chaos. Programy TV stanic jsou zahlceny filmy a seriály, jejichž hlavním tématem je zobrazení krutého násilí. Pouhé zhlédnutí takového pořadu posiluje zlo v nás i ve světě.
Dnešní politické strany, ať vědomě nebo nevědomě, usilují o to, aby vzaly člověku možnost poznání skutečné svobody, která ale musí mít také své limity. Bezbřehá svoboda je anarchií. Nikdo za nás současný chaos nevyřeší než my sami. Vše ostatní je jen boj o moc.
Na závěr krátká sentence:
Když uvidíš obra, prohlédni si nejprve pozici slunce, aby to nebyl jen stín trpaslíka.
Zdeněk Dvořák
Tato glosa volně navazuje na text Ocelové město (Suchdolské listy č. 4/13).
Městská část Praha-Suchdol se rozhodla přinést do života nový projekt pro udržitelnost a sdílení zdrojů. V jarním období roku 2024 chystáme otevření Re-use centra na stanovišti kontejnerů Dvoreček Suchdolská.
Re-use centrum bude sloužit jako místo pro všechny obyvatele, kteří chtějí dát druhý život věcem, jež jsou sice stále funkční, ale již nám neslouží nebo je nepotřebujeme. Namísto považování těchto předmětů za odpad mohou sloužit jako užitečné zdroje pro ostatní. Otevření Re-use centra ve Dvorečku bude mít pozitivní dopad na naši komunitu. Každý, kdo zavítá na toto stanoviště, bude mít možnost přinést nevyužité věci, a naopak, pokud něco potřebuje, může si to v Re-use centru najít. Tento projekt je zaměřen především na drobné věci z domácností, které mohou být znovu využity.
Věříme, že Re-use centrum přispěje k udržitelnosti naší městské části a posílí společenský kontakt mezi občany. Přijďte a podpořte tento projekt ve Dvorečku Suchdolská a společně pomozme vytvořit prostředí, kde se mohou věci stát užitečnými pro nás všechny.
Obracíme se na všechny majitele nemovitostí s naléhavou prosbou, abyste prověřili, kam odtéká voda ze střech a zpevněných částí dvorů vašich domů.
Opět musíme uvést, že odvádění dešťových vod do splaškové kanalizace je nadále v rozporu s pravidly používání splaškové kanalizace. Splašková kanalizace nemá kapacitu na odvedení až 30x většího množství vody, které do ní ze střech a dvorů nateče v krátkém okamžiku za přívalového deště. Pak dochází k vylití nevábného obsahu do ulic V Údolí nebo dole v Sedlci na Kamýckou. Dále při těchto situacích dochází k vyplavení čističky v Roztokách a nebo čerpacích stanic po trase do čističky v Troji. Tyto „naředěné“ splašky pak končí bez čištění v Únětickém potoce a ve Vltavě. Dalším důvodem pro revizi tohoto stavu je zadržení vody v krajině a její použití například pro zalévání zahrady nebo jako „šedou vodu“ pro splachování v domě. Podstatné omezení nátoku dešťové vody ze střech a zpevněných ploch do splaškové kanalizace je tedy kromě provozních důvodů nutné také z ekologických důvodů. Do splaškové kanalizace dešťová vodanepatří!
CO SE S TÍM DÁ DĚLAT?
V podmínkách Suchdola je nutné zadržovat v maximální míře vodu přímo na pozemcích v nádrži a využívat ji pro zálivku a další potřeby na zahradě, jako šedou vodu pro splachování WC a nebo vsakovat. Chápeme, že v případě zrekonstruovaných nemovitostí a dvorů není jednoduché zakopat několikakubíkovou nádrž na zahradu či dvůr.
Podstatnou část financí na realizaci těchto opatření lze však poměrně jednoduše získat z dotací! Městská část již několik roků finančně a poradensky podporuje instalaci podzemní nádrže na dešťovou vodu v programu „Podpora akumulace dešťových vod“. Státní fond životního prostředí poskytuje dotace v programu „Nová zelená úsporám – Dešťovka“. Podání žádosti na SFŽP a poskytnutí finančního příspěvku od městské části není složité, v případě potřeby vám na radnici poradí MgA. Jitka Navrátilová, referentka veřejného prostoru, tel.: 774 101 996, e-mail: j.navratilova@praha-suchdol.cz.
Informace jsou též na webu městské části. Zjišťování neoprávněného vypouštění dešťové vody do kanalizace je samozřejmě nepříjemné a komplikované pro všechny zúčastněné, ale bez zlepšení současné situace v následující době k němu budeme nuceni přistoupit. Žádáme vás, majitele nemovitostí, abyste při plánování stavebníchaktivit, úprav pozemků a opatření na snížení dopadů klimatické změny zvažovali všechny možnosti zadržení a využití dešťové vody na svém pozemku. Nyní k tomu můžete využít i výraznou finanční podporu.
Suchdolské Posvícení vdechlo život Brandejsovu dvoru
Letošní suchdolské Posvícení se poprvé v novodobé historii Suchdola konalo na prostranství Brandejsova dvora. Tento objekt, který se významně zapsal do suchdolské historie, po dlouhých letech ožil veselím, hudbou a lidmi, kterých na akci přišlo několik stovek, a to i z dalekého okolí. Jaké byly přípravy a co pro budoucnost Brandejsova dvora tak hojná účast návštěvníků znamená?
O tom jsme si povídali s organizátorkami akce Zuzanou Krumpholcovou a Martinou Lenertovou, které známe z Komunitního centra Půda.
Jak dlouho už se Posvícení na Suchdole koná, kolikáté bylo letos?
Posvícení mělo svou premiéru v roce 2005 a konalo se v areálu základní školy. Poprvé se této tradice ujal spolek Suchdol sobě – suchdolské ženy. Poslední léta probíhalo tradiční posvícení na Suchdolském náměstí, ale letos jsme se rozhodli pro změnu. A tak se 18. ročník uspořádal v areálu Brandejsova dvora.
Proč jste se rozhodli uspořádat jej právě na Brandejsově dvoře?
Vedení radnice a místním organizacím není osud dvora lhostejný, a tak jej společně chceme zase oživit. Majitelem je hl. m. Praha, které vypovědělo nájemní smlouvu ČZU a hledá pro usedlost další využití. Od září má naše městská část ve výpůjčce budovu kočárovny, a tak se zde postupně pořádaly menší akce. Posvícení na Brandejsově dvoře bylo takovým završením těchto aktivit, které zde probíhaly již od jara (např. Stavění suchdolské máje, workshop s tvorbou kroje, Svatojánský oheň, beseda o Alexandru Brandejsovi, výtvarný workshop a jiné). Řekli jsme si, proč nerozšířit kulturu i do dvora, vždyť Brandejsův dvůr byl v minulosti doslova centrem tehdejšího Suchdola. KC Půda převzalo organizaci a cílem bylo zapojit všechny místní spolky a organizace, ale také prodejce – farmáře a ČZU.
Čeho všeho si mohli návštěvníci při akci užít?
Hlavním tématem byl návrat do historie dvora. K vidění byla stará řemesla, kvíz o půdě a polním hospodářství, ale i historické momenty ze dvora. Dobový fotokoutek s rekvizitami a fotografiemi zastavil v čase nejednoho návštěvníka a starousedlíci mohli zavzpomínat na dětství na dvoře. Úžasným zážitkem pro mnohé byla možnost se svézt v kočáře taženém koňmi pana Brejchy. Spoluorganizátoři si pro návštěvníky připravili zajímavé aktivity – např. se spolkem SLON jsme mohli vyšívat pohlednici Alexandra Brandejse, s KC Půda zase projít kvíz s tajenkou na téma Živá půda = naše bohatství. Klienti Domova Sedlec nám zahráli to nejlepší z kroniky 30 let Domova Sedlec a zároveň nachystali i rukodělný stánek. Šachový klub Suchdol pod vedením Félixe Fernándeze nabídl šachovou partii přímo pod širým nebem. Spoustu návštěvníků zaujal netradiční koncert členů České filharmonie a na závěr to roztančil nově vzniklý suchdolský folklór s živou kapelou spolku Radost. Posvícení ukázalo, že když se všichni spojíme dohromady a jdeme za společnou myšlenkou, podaří se uspořádat krásnou akci.
Jak vnímáte využití dvora do budoucna?
Vnímáme, že je zde velký kulturní i komunitní potenciál. Proto bychom rádi vnesli do dvora život, aby se naše nejstarší historická památka zachovala i pro další generace. Líbí se nám myšlenka vybudování gymnázia s kulturním zázemím pro veřejnost a místní organizace. Budeme se snažit směřovat suchdolské kulturní dění na Brandejsův dvůr, abychom podpořili radnici v dalších jednáních pro záchranu této naší unikátní památky. Tímto KC Půda děkuje všem, kteří se aktivně podíleli na této naší tradici. Poděkování patří i jezdeckému klubu, našim hasičům a dobrovolníkům, kterých je vždy nedostatek.
Dne 1. listopadu 2023 uplynulo 14 let od úmrtí Ing. Artura Radvanského, hrdiny z doby nacistické okupace a zasloužilého občana Suchdola.
Artur Radvanský se narodil 24. 11. 1921 v Radvanicích do židovské rodiny svého otce Marka Thüebergera. Gymnázium v pohraničí, na kterém studoval, se po obsazení země Němci v roce 1939 ocitlo v Polsku, takže jako Žid zde nesměl studovat. Začal pracovat v Ostravě jako obchodní příručí. V té době už potají pomáhal odpůrcům nacistického režimu uprchnout z protektorátu. Převody organizoval přes důl Ludvík, který stál přímo na nové hranici, takže štoly probíhaly z Moravy až do Polska. Uprchlíky tam převedli podzemím a ti pak pokračovali dál do svobodného světa. Gestapo nezkušené mladíky brzy vypátralo. Byl zatčen i se svým otcem, který o ničem nevěděl. Oba je odvlekli do speciálního likvidačního tábora, narychlo zřízeného mezi dráty na nádvoří Buchenwaldu.
„V roce 1954 nebo 1955 jsem si změnil jméno Thüeberger na Radvanský, protože jsem už nechtěl mít německé jméno. Jméno Radvanský jsem vybral podle Radvanic, kde jsem se narodil a prožil dětství.“
V letech 1939 až 1945 po svém zatčení gestapem prošel šesti koncentračními tábory: Buchenwald, Ravensbrück, Sachsenhausen, Osvětim, Mauthausen a Ebensee. V Osvětimi na počátku roku 1945 přežil známý pochod smrti, což byla jedna z posledních hrůzostrašných vzpomínek.
„Mohlo být tak minus patnáct. Bez jídla a pití jsme pochodovali tři dny, v noci spali na sněhu. Kdo nemohl dál, toho esesáci okamžitě zastřelili. Nevím, kolik lidí zemřelo, ale bylo jich strašně moc.“
Absolvoval celkem pět nechvalně známých selekcí, při kterých esesáci mávnutím ruky rozhodovali, kdo půjde do plynu hned a kdo má šanci přežít. Ty v Osvětimi často řídil „Anděl smrti“, doktor Josef Mengele. Nacistickému běsnění v Osvětimi unikl tím, že si ho vybral jako svého sluhu šéflékař Eduard Wirths.
„Osvětim byla opravdová past smrti. Můj transport byl z těch „šťastných“ – místo pověstné rampy v Osvětimi II — Březince, odkud chodili vězni rovnou do plynu, mě čekal starý tábor Osvětim I, kde byla šance na přežití o něco vyšší. Když se mě ptali na povolání, vymyslel jsem si, že mám za sebou dva semestry na medicíně. To mi asi zachránilo život.“
Po válce zjistil, že celá jeho rodina zahynula. Svou budoucí manželku Alžbětu potkával Artur na cestě me- zi osvětimským krematoriem a ply- novou komorou: uměla pět jazyků a pracovala na vedení tábora jako tlumočnice a písařka. V lágru s ní však nikdy nepromluvil, až když je osud znovu svedl dohromady v roce 1946 v Praze. Narodila se jim dcera Anička a v roce 1956 syn Jiří. V roce 1977 se přestěhovali do Prahy-Suchdola, kde syn Jiří žije dodnes. V roce 1951 Artur Radvanský vystudoval VŠCHT. Po studiu nastoupil do Akademie věd, kde až do roku 1977 pracoval jako chemik. V roce 1979 se stal tajemníkem židovských obcí v Čechách a na Moravě. Tuto práci vykonával do roku 1984. V tomto roce také odmítl spolupráci s StB, a proto již nemohl dál vykonávat funkci tajemníka.
Revoluci v roce 1989 přivítal s nadšením. Po revoluci se aktivně věnoval besedám jak v českých, tak především v německých školách. S dětmi a studenty besedoval o tom, co prožil v nacistických koncentrácích, o nutnosti usmíření a především o odpo- vědnosti mladé generace, aby se holocaust a podobné důsledky extremistických ideologií neopakovaly. Touto svou praktickou aktivitou významně přispěl k česko-německému vyrovnání. Od roku 1946 dělal přednášky o holocaustu. Byl činný v Nadaci Terezínská iniciativa, založené v roce 1993, ve Svazu bojovníků za svobodu a odborářem. V roce 2008 vydal knihu vzpomínek „A přece jsem přežil: vy- právění člověka, který si zachoval lásku k lidem“.
Zastupitelstvo městské části Praha-Suchdol udělilo dne 13. února 2014 čestné občanství panu Ing. Arturu Radvanskému in memoriam, jako projev úcty a ocenění za statečnost a hrdinství v dobách nacistické okupace, za přínos k česko-německému vyrovnání a za zásluhy o vzdělávání mládeže. ~ Neuvěřitelný příběh židovského vězně Artura Radvanského zachytil režisér Martin Slunečko těsně před Arturovou smrtí v roce 2009 v celovečerním televizním dokumentu Mengele mi říkal prosím.
Suchdol se dočkal ocenění předních českých architektů. Realizace projektu Zahrady se hřbitovem u kaple sv. Václava byla přihlášena do sedmého ročníku České ceny za architekturu 2023, kterou organizuje Česká komora architektů. Suchdolský projekt byl vybrán mezi 6 finalistů z celkových 241 přihlášených realizací z celé republiky. Zahrady se hřbitovem u kaple sv. Václava získaly od mezinárodní poroty čestné ocenění Finalista. V soutěži každý rok soupeří nejlepší realizace postavené na území České republiky v období posledních 5 let. Jak odborná porota projekt ohodnotila? „… Detaily jsou provedeny jako mřížky, schránky nebo římsy, které nabízejí klidný řád těm, kteří se mohou ocitnout uprostřed chaosu při ztrátě milované osoby. Architektonické řešení a estetika hřbitova působí přirozeně, vše je navrženo citlivě ke stávající krajině, jako by se ani nic nezměnilo…” Rekonstrukce samotné kaple soutěžila také v Národní ceně za architekturu 2023 – Grand Prix Architektů, kterou organizuje Obec architektů. Projekt obnovy kaple postoupil mezi 50 finalistů, kde soutěžil s dalšími 17 projekty v kategorii REKONSTRUKCE. Ve finále soutěže byla obnova kaple oceněna a na základě rozhodnutí mezinárodní poroty získala Malou modrou kostku.
v posledním čísle Suchdolských listů vyšla reakce Mgr. Janstové na můj článek vyjadřující pochybnosti ohledně realizace okruhu, zveřejněnému v loňském roce. Je pro mě poněkud překvapením, že je dnes v zastupitelstvu někdo, kdo prosazuje variantu stavby okruhu přes Suchdol, ačkoli obec konzistentně již od roku 1985 tuto podobu okruhu odmítá, a to i soudní cestou, ale každý má právo na svůj názor. Bohužel, přestože autorka v úvodu svého článku avizuje, že oproti mým „domněnkám“ uvede fakta, zůstalo jen u názoru, nepodloženého žádnými faktickými argumenty. Ve svých příspěvcích vycházím ze své zkušenosti praktika s více jak 40letou praxí na velkých inženýrských stavbách, přičemž pisatelka moje vyjádření bagatelizuje, aniž by při tom uvedla jakékoli věcné důvody pro své tvrzení, že nemám pravdu. Jako hlavní předmět kritiky si pak vybrala mou domněnku, že „ani projektant by tuto variantu (J) nikdy nedoporučil, ale dostal zadání od politických laiků, a tak ho musí splnit.“. K tomu bych rád uvedl, že se nejednalo ani tak o domněnku, jako o stručné shrnutí dojmu z průběhu veřejného jednání k danému tématu, které proběhlo v roce 2018 v restauraci V ráji za účasti subjektů spojených s realizací okruhu, jako Ředitelství silnic a dálnic ČR a dotčených projektantů, a dále asi stovky občanů Suchdola, včetně starosty MČ. Ti všichni slyšeli odpověď hlavního projektanta na dotaz, proč byla vybrána zrovna tato varianta – v kostce spočívala v tom, že původně byly navrženy 3 základní varianty a uvažovalo se ještě o dalších, nicméně po té, co se začaly rozpracovávat, přišel příkaz pracovat pouze na variantě J. Polemizovat tak o tom, kdo tedy o této variantě rozhodl, nemá valného smyslu.
Následně logicky muselo dojít ke změnám v projektu, neboť okruh projektovaný původně v zářezu v obci musel být přepracován na tunel, jinak by u EIA byl smeten ze stolu. Problém varianty J zůstává v otevřeném úseku od vyústění tunelu na otevřený terén, až na obzor, odkud budou při převažujícím proudění větrů od západu a severozápadu zanášeny exhalace i zvuk 24 hodin denně na Výhledy a Lysolaje, což by se dalo mírně eliminovat zapuštěním okruhu do zářezu a instalací protihlukových stěn. Toto je větší problém než Kamýcká. Dalším velkým zdrojem exhalací pro Suchdol i Lysolaje budou větrací komíny tunelu, které by měly odvádět a rozptylovat exhalace mimo území obcí. Tato snaha projektanta však naráží na vyjádření Letiště Praha, které z důvodu bezpečného leteckého provozu požadovalo snížení komínu u Výhled, takže v tomto případě by nebylo dosaženo rozptýlení exhalací mimo obec. Tolik k potřebné změně, aby děti netrpěly inhalacemi znečištěného ovzduší.
Pokud se týká Kamýcké, tak je hodně naivní očekávání, že vybudováním okruhu se auta přesunou do tunelu. Většina řidičů jsou občané z blízkých obcí převážně dojíždějící do centra Prahy za prací, kteří nebudou riskovat objížďku tunelem, ve kterém se v případě havárie zaseknou na několik hodin, když mohou jet rychleji přímo. Lze tak usuzovat i ze současné situace v tunelu Blanka, kde je regulovaný provoz takřka stále mimo noční dobu. Jak to bude v tunelu se smíšenou dopravou městskou a tranzitní, si lze jen těžko představit.
Z logiky věci a prostého důvodu, že je vltavský kaňon u Suchdola nejužší, Mgr. Janstové vyplývá, že v rámci této varianty vystavěný most bude nejbezpečnější a pravděpodobně i nejekonomičtější. V prvé řadě je třeba upozornit na to, že nejkratší asi nebude, protože se budou muset rovněž vybudovat další předmostí přes rokle Drahaň – Troja v přírodním chráněném území. Dále, most bude 80 m vysoký, dvoupatrový. Jestliže nedávno postavený most v Holešovicích stojící na nízkých březích stál 2 mld. Kč, tento bude odhadem stát 10 mld. Kč, za což se dá postavit 10 km dálnice. Zřejmě tak nebude splňovat Mgr. Janstovou vyjmenované vlastnosti, ale zato z něj budou mít radost občané žijící v dosahu mostu a nájezdových ramp u Roztockého háje.
V neposlední řadě je pak vhodné připomenout, že při projednávání záměru okruhu se již dříve vyjádřilo záporně k zamýšlené realizaci mostu i Ministerstvo obrany, a to ze strategických důvodů, což by zvláště v dnešní době nemělo uniknout pozornosti.
Závěrem chci Mgr. Janstové předpovědět etapy ne snad přímo „armagedonu“, ale takového malého předpeklí jistě. První bude v podobě vlastní realizace okruhu – za cenu zhoršení životního prostředí na roky se s tím snad obec vypořádá. Druhá bude trvalá po uvedení okruhu do provozu v podobě kombinovaného hluku jak z okruhu, tak z provozu letiště (zvláště po realizaci druhé vzletové dráhy) a v podobě emisí z okruhu. Čili životní prostředí se jednoznačně zhorší a otázkou pouze je o kolik. Není zde v tuto chvíli žádná skutečnost, která by svědčila pro opak. Úspěch by byl, kdyby se kvalita ovzduší udržela na současné úrovni.
Otázka na závěr (zejména pro zastupitele): Co přinese okruh obci dobrého, vedle zmíněných negativ?
V této souvislosti by bylo vhodné informovat ze strany radnice naše občany o současném vývoji situace kolem okruhu.
Vypadá to, že nám tady chtějí postavit Dálnici D0. Naštěstí bude alespoň v tunelu. A pokud se jim to přes soudní spory povede, je třeba se již nyní ptát, co za to budeme chtít. Oficiálně moc možností není, ale co by se možná dalo domluvit je park přímo nad tunelem dálnice. Říkejme tomu Suchdolská Ladronka. Park pro cyklisty, běžce, chodce a maminky s kočárkama, začínající u Brandejského statku a vynoucí se oběma směry jak k Sedleckým skalám, tak později snad i ke Kozím hřbetům.
Asi se ptáte, proč něco takového potřebujeme a nebudou to vyhozené peníze? Tento park by umožnil Suchdolákům plně využít místo, které je nyní ve stavební uzávěře. Poskytnul by místo pro volný čas maminkám s dětmi, školákům na konci výuky, prostor pro procházky našich starších spoluobčanů a zejména by pomohl oživit prostor kolem Brandejsova statku, kde by mohla být půjčovna bruslí a kol. Po výletě by si tam mohl člověk dát pivo, zákusek a podívat se na krátkou historii statku v místní hospůdce. Ladronka by přilákala tolik potřebné zákazníky a finance pro udržitelný chod Brandejsova statku. Ten by se tak znovu po cca 150 letech stal místem, kde začínají vycházky do místního okolí, po kterých dříve chodil Mikoláš Aleš, Ženíšek i Schikaneder. A za výše zmínené přínosy to jistě stojí.
Ing. Bc. Radim Fišer, zastupitel za Koalici SPOLU pro Suchdol
Základní škola M. Alše a Horizont – Centrum služeb pro seniory navázali v letošním školním roce úspěšnou dlouhodobou spolupráci. Společně uspořádali několik pro obě strany prospěšných a zajímavých činností.
Horizont a ZŠ Mikoláše Alše rámci přípravy na Vánoce děti navštívily Horizont u příležitosti společného pečení cukroví a zdobení perníčků. V posledním prosincovém pracovním týdnu zazpíval v Horizontu dětský školní sbor Mikeš. V lednu se konala v Horizontu reminiscence, řízené vzpomínání seniorů na téma školních časů. Děti měly možnost porovnání chodu školy, pochval a trestů z dob dětství před 60 lety se současným školním systémem. Vzhledem k tomu, že Horizont navštěvují hlavně děti aktivně činné ve školním parlamentu, zaujaly je zejména tresty, které si v dnešních časech nedovedou ani představit. V únoru oplatili dětem návštěvu senioři, kteří si za asistence dětí prohlédli starou i novou budovu školy, několik učeben a tělocvičnu. Potěšila je zejména prohlídka staré budovy, kde se toho tolik nezměnilo a kde poznávali kulisy své vlastní školní docházky. Děti se na roli
průvodce seniorů po škole dobře připravily, na straně seniorů se projevil zájem a někdy i dojetí. Na jaře spolupráce pokračovala další reminiscencí o roce 1968, o kterém děti často mají jen velmi matnou představu, zato ve vzpomínkách seniorů jde o staré zlaté časy, plné drsných i příjemných zážitků. Společně se školním sborem Mikeš se podívali senioři do rekonstruované kaple sv. Václava. Na Den dětí jsme naplánovali závod Handicapcup za použití kompenzačních pomůcek, jako jsou vozíky, chodítka, hole apod. Žáci 5.A zápolili o trochu rozbitý pohár a medaile, které byly vyrobeny z handicapovaného stromu. V týmech o dvou až třech dětech a jednoho seniora procházeli školou a prostorem kolem ní, aby zvládli chůzi s bílou holí, jízdu na chodítkách, samostatnou jízdu přes překážky na vozíku, použili podavač věcí při skládání kapesníku, stavbě věže z kostek, sbírání tužek i sirek a vyzkoušeli si, jak může vypadat snídaně pro člověka, který má po cévní mozkové příhodě možnost použít jen jednu ruku. Na stanovištích pracovali zaměstnanci Horizontu a žáci 9.A. Organizací mezi stanovišti a focení se ujala
třídní páťáků a bývalá třídní deváťáků Šárka Ábelová. Těšíme se na následující měsíce a snad i roky, jak bude naše mezigenerační spolupráce pokračovat.