František Malý

* 16. září 1929 v Praze-Suchdole
† 11. března 2008 v Praze-Suchdole

Zastupitelstvo městské části Praha-Suchdol udělilo dne 19. června 2018 čestné občanství panu Františku Malému in memoriam, jako projev úcty a ocenění za jeho dlouhodobou činnost věnovanou suchdolskému sboru dobrovolných hasičů.

František Malý byl zaměstnáním elektromontér v Elektromontážních závodech Praha a později v ČKD Praha. V roce 1950 si vzal Annu Ponkeovou, s níž vychoval tři dcery: Alenu (provd. Chábovou), Zdenu (provd. Hornovou) a Květu (provd. Loudovou). František Malý byl všestranně nadaný a sportovní člověk. Od mala chodil do Sokola a v roce 1938 se zúčastnil X. Všesokolského sletu. V roce 1951 získal od Státního úřadu pro tělesnou výchovu a sport Tyršův odznak zdatnosti I. stupně. V roce 1972 byl rychtářem Vlastenecko-dobročinné obce Baráčníků, jejíž kroniku vyzdobil krásnými kresbami.
Vedle svého občanského zaměstnání byl František Malý dlouholetým aktivním členem Sboru dobrovolných hasičů v Praze-Suchdole. Mezi lety 1953 a 1992 byl členem výboru sboru, od roku 1976 do roku 1984 pak jeho starostou. Podle mnoha vzpomínek byl oblíben pro svou srdečnou povahu. Rozdával dobrou náladu a nic pro něj nebylo nemožné.
Za svoji činnost v hasičském sboru získal František Malý řadu významných ocenění: v roce 1999 mu byl udělen čestný titul Zasloužilý hasič za dlouholetou obětavou práci pro rozvoj dobrovolné požární ochrany. V lednu 2008 pak získal jedno z nejvyšších vyznamenání – Řád sv. Floriana.
Na jeho počest pořádá SDH Praha-Suchdol od roku 2008 hasičskou soutěž v nočním požárním útoku pojmenovanou „Memoriál Františka Malého“.

Ing. Miroslav Kněžek, CSc.

* 24. června 1930 v Praze-Suchdole
† 4. června 2019 v Praze

Zastupitelstvo městské části Praha-Suchdol udělilo dne 20. června 2019 čestné občanství Ing. Miroslavu Kněžkovi, CSc., in memoriam jako projev úcty a ocenění jeho odborného přínosu a občanské angažovanosti pro městskou část.

Ing. Miroslav Kněžek, CSc. byl dlouholetý zaměstnancem, vědeckým pracovníkem Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka a čestným člen České vědeckotechnické vodohospodářské společnosti.
V prvních svobodných komunálních volbách v roce 1990 byl zvolen do zastupitelstva městské části. Na prvním jednání v prosinci 1990 do jeho rukou, jako nejstaršího člena zastupitelstva, skládali ostatní slib. Na tomto jednání byl také zvolen zástupcem starosty, tuto funkci vykonával až do listopadu 1994.
Dále byl členem protipovodňové komise městské části, účinně pomáhal řešit kritickou situaci při povodních v roce 2002.
Jako člen Ochotných Suchdolníků se aktivně zapojoval do akcí pořádaných městskou částí. Jako atletický rozhodčí v minulosti startoval běhy v rámci Suchdolského (p)osvícení. Je autorem kreseb významných stromů městské části.
V roce 2007 byla v Alšově kabinetu výstava jeho prací Kresby z cest spolu s krajkami jeho maminky.

Stanislav Husa

* 6. května 1927 v Košicích

† 18. července 2022 v Praze

Zastupitelstvo městské části Praha-Suchdol udělilo dne 20. června 2019 čestné občanství Stanislavu Husovi,  politickému vězni z 50.let 20.století., jako projev úcty a ocenění jeho osobní statečnosti a aktivního připomínání legionářského hnutí.

Stanislav Husa se narodil v Košicích, kde jeho otec, legionář na východní frontě, působil jako policista. Po vyhlášení Slovenského státu museli Husovi jako Češi odcestovat zpět do Prahy. Zde byl otec pro napojení na odbojové aktivity v průběhu války zatčen gestapem. Zemřel 8. května 1945 na srdeční infarkt ve vězení v Hamburku.
Stanislav Husa byl během války nasazen na výrobu součástek ve školních dílnách. Na konci války byl poslán na budování zákopů v Novém Jičíně a Valašském Meziříčí. Zažil bombardování Prahy a stavbu barikád během Pražského povstání.
Po únoru 1948 se zapojil do převaděčských aktivit, ke kterým se v německém příhraničí shodou náhodou připletla jeho tchyně. Podařilo se jim převést asi osmadvacet osob. Státní bezpečnost jej předvedla k výslechu do Litoměřic. Stanislav Husa byl nakonec odsouzen za špionáž ke čtyřem rokům nucených prací v uranovém dole Jáchymov, tchýně za velezradu nejprve k šesti a po odvolání k osmi letům odnětí svobody.
Byl v Jáchymově v lágru Nikolaj, kde pracoval na šachtě Eduard.
Po roce 1989 se zapojil do aktivit obnovené Československé obce legionářské. Čtrnáct let byl předsedou Československé obce legionářské na Praze 6. V důchodu pomáhal například s elektronickým evidováním spisů z doby prvního odboje. Stanislav Husa se v současnosti účastní pietních a vzpomínkových akcí a snaží se tak udržovat vzpomínku na svého otce a celé legionářské hnutí.
Pro Paměť národa namluvil v dubnu 2015 tři vzpomínky: Hledání otcova hrobu v Hamburku, Převádění lidí do západního Německa a Na výročí vylodění v Normandii. Nahrávky jsou dostupné na stránkách Paměti národa. ^[4]
Za svoji činnost obdržel mnohá ocenění.

Ing. Vladimír Laštovka

* 12. srpna 1923 v Suchdole
† 28. prosince 2008 v Roztokách

Zastupitelstvo městské části Praha-Suchdol udělilo dne 19. června 2018 čestné občanství panu Ing. Vladimíru Laštovkovi in memoriam, jako projev úcty a ocenění za jeho dlouhodobou činnost věnovanou místní kultuře a historii a za přípravu knihy Kapitoly z minulosti Suchdola a Sedlce.

Vladimír Laštovka – inženýr, zastupitel, historik, ochotník, malíř a cestovatel, byl mimořádně aktivním občanem Suchdola. Navštěvoval Obecní Masarykovu školu v Suchdole a následně reálné gymnázium, které ukončil maturitou. Po skončení německé okupace vystudoval Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství a celý život pracoval v roztocké penicilince. Od mládí se aktivně účastnil suchdolského veřejného a kulturního života, byl členem rady MNV, vedoucím divadelního souboru, a také režíroval řadu děl, které hrály suchdolské ochotnické spolky Tyl, Alšova scéna, Sokol a pozdější Osvětová beseda v Suchdole. Při uvádění děl kladl velký důraz na „slovo“; protože měl rád slovo krásně vyřčené, což pramenilo z jeho zaujetí pro poezii, českou zvlášť.
Velkou část života se také věnoval amatérské umělecké tvorbě. Rád cestoval a podle pořízených fotografií maloval obrazy. Navštívil Japonsko a Koreu, často pobýval v Chorvatsku. Svá díla mnohokrát vystavil, např. v březnu 1988 na výstavě obrazů „Ženy čtyř světadílů“ v Síni tradic MNV Praze 6 – Suchdole. Počátkem devadesátých let minulého století z historických pramenů sestavil a sepsal knihu „Kapitoly z minulosti Suchdola a Sedlce“ o historii zdejšího kraje od pravěku až po rok 1999.

Václav Hálek

* 17. března 1937 v Praze
† 10. září 2014 v Brandýse nad Labem

Zastupitelstvo městské části Praha-Suchdol udělilo dne 19. června 2018 čestné občanství hudebnímu skladateli Václavu Hálkovi in memoriam jako projev úcty a ocenění za jeho dlouhodobou činnost věnovanou skládání scénické hudby a hudby inspirované křesťanskou vírou, lidským hlasem i přírodou a za podporu místní kultury.

Václav Hálek byl významným hudebním skladatelem, který se svými klavírními doprovody zasloužil o vysokou hudební úroveň mnoha představení suchdolských ochotníků. Vyrůstal v Suchdole, chodil do zdejší školy, a až do roku 1962, kdy se po absolutoriu AMU přestěhoval přes řeku do Bohnic, bydlel v ulici K Roztokům čp. 84.
Vystudoval klavírní hru a kompozici na pražské konzervatoři u prof. Františka Píchy a prof. Františka Brože a na Hudební fakultě Akademie múzických umění ve třídě prof. Emila Hlobila. Během studií na AMU se také seznámil s pozdějším emeritním biskupem Jiřím Paďourem. Jejich dlouholeté přátelství dalo vzniknout mnoha společným skladbám.
Pro své názory byl Václav Hálek v období totality nežádoucím skladatelem a jeho díla byla interpretována náhodně pouze v zahraničí. Z existenčních důvodů tvořil tehdy převážně scénickou hudbu. Je autorem hudby k téměř třem stovkám divadelních her, a také k mnoha filmům (např. snímek Dušana Hanáka Obrazy starého světa). V dlouhém seznamu Hálkových děl najdeme klavírní koncerty, koncert pro varhany a smyčcový orchestr, dvě opery nebo skladbu podle Danteho Božské komedie. Byl autorem skladeb s náboženskou a církevní tématikou jako např. česká liturgická propria pro slavnosti a svátky katolické liturgie.

V roce 2014 obdržel od České biskupské konference děkovné uznání za duchovní přínos v oblasti hudební kompoziční tvorby a za svědectví křesťanské věrnosti v tvorbě i životě. Vedle víry se Václav Hálek ve své hudbě nechával inspirovat lidským hlasem, a především přírodou.

Zvláštní místo v jeho tvorbě zaujímají skladby inspirované houbami. Zkušenost z mykologické procházky v roce 1980 se stala jedním ze základů pro pozdější Mykokosmickou symfonii. Během svého života pak složil na téma více než dvou tisíc druhů hub přes šest tisíc skladeb pro sólové housle
a několik set skladeb pro violu, violoncello nebo smyčcová dua. V roce 2002 byl vydán první díl jeho Hudebního atlasu hub. Jako vášnivý mykolog a člen České mykologické společnosti se rovněž podílel na sepsání řady mykologických knih.

Jana Burianová

* 12. listopadu 1932 v Rokycanech
† 1. března 2008 v Praze-Suchdole

Zastupitelstvo městské části Praha-Suchdol udělilo dne 19. června 2018 čestné občanství paní Janě Burianové in memoriam, jako projev úcty a ocenění za její dlouhodobou činnost věnovanou vzdělávání suchdolských dětí, za odvahu a statečnost při šíření myšlenek svobody svědomí a pravdy během výuky.

Paní Jana Burianová věnovala celý život učitelské profesi. Začala učit v roce 1951 v náročných podmínkách pohraničních obcí Chebska a od konce padesátých let působila v Chebu. V roce 1963 se přestěhovala do Prahy-Suchdola, kde pak po tři a půl desetiletí učila děti na prvním stupni základní školy Mikoláše Alše. Jana Burianová měla široký všeobecný rozhled, milovala klasickou hudbu a zcestovala celé Československo. Měla vřelý vztah k dětem, a pro začínající učitelky byla vždy ochotnou a obětavou rádkyní. Byla skromná a pečlivá, ale v mnoha věcech také nekompromisní. Během výuky se snažila šířit myšlenky svobody svědomí a pravdy o historii, sama podepsala v roce 1989 petici Několik vět proti represím komunistického režimu a cenzuře. V roce 1997 odešla do důchodu.

Z dopisu J. Burianové Marcele Borýskové 29. 3. 1990:
„V nejbujnějších snech by mě bylo nemohlo tenkrát napadnout, jaké pravdy právě o roce 1968 jednou po létech právě v této místnosti uslyším. Pamatuji si, že když zemřel Jan Palach, drželi jsme v tělocvičně minutu ticha a já vám říkala – a to si pamatuji doslova: ‚Pamatujte si, děti, že brzy bude všechno úplně naopak, to co si teď říkáme, nebude pravda, černé bude bílé a bílé bude černé, ale nezapomeňte nikdy na to, co jste viděli vlastníma očima.‘ Tenhle výsek mi nějak utkvěl v paměti. Vzpomínám také, jak jsme malovali „vzpomínku na prázdniny“ a Vláďa Luxík namaloval moc pěkně helikoptéru, která ostřelovala československou vlajku, která vlála na škole. Zásah přitom dostalo okno na chodbě školy na schodišti, střely
ustřelily kus rámu dvojitého okna a část vitríny pod oknem, včetně skla. Patronu našla paní Švecová až dole pod schodištěm u lítaček.“

generálmajor Ing. Rudolf Pernický

* 1. července 1915 v Krhové na Valašsku
† 21. prosince 2005 v Praze

Bojoval proti nacistům ve Francii, později byl příslušníkem československé zahraniční armády působící během druhé světové války ve Velké Británii.
Byl velitelem výsadku Tungsten, který na území protektorátu zahájil činnost 21. prosince 1944.
V listopadu 1948 byl zatčen a komunistickou mocí byl na jaře 1949 odsouzen ke dvaceti letům odnětí svobody, odnětí hodnosti a titulů, ztrátě vyznamenání a občanských práv.

Trest si odpykával na Borech, v Opavě a poté téměř osm let v uranových dolech v Jáchymově a v Bytízi u Příbrami.
V roce 1960 byl propuštěn na amnestii a od té doby žil na Výhledech v Praze-Suchdole.
V roce 1990 mu byly vráceny všechny vojenské pocty a byl povýšen do hodnosti plukovníka. O rok později byl jmenován generálmajorem ve výslužbě. V letech 1990 až 1992 byl předsedou Konfederace politických vězňů a poté byl jejím čestným předsedou.
28. října 2005 mu byl udělen prezidentem republiky Václavem Klausem řád Bílého lva I. stupně.

Dne 21. prosince 2013 byl odhalen na Brandejsově náměstí pomník generálmajorovi Ing. Rudolfu Pernickému. Pomník z mrákotínské žuly vytesal Petr Lacina a vznikl díky významné finanční podpoře suchdolské komunity.

Zastupitelstvo městské části Praha-Suchdol udělilo dne 4. prosince 2013 čestné občanství panu generálmajorovi Ing. Rudolfu Pernickému in memoriam, jako projev úcty a ocenění za statečnost a hrdinství v dobách nacistické okupace i komunistické diktatury.

Proběhlé události …

Ing. Artur Radvanský

* 24. listopadu 1921 v Radvanicích
† 1. listopadu 2009 v Praze

Byl zatčen v roce 1939 za převádění uprchlíků z protektorátu do Polska.
Prošel koncentračními tábory Buchenwald, Ravensbrück, Sachsenhausen, Osvětim, Mauthausen a Ebensee.
V roce 2008 vydal knihu vzpomínek A přece jsem přežil, vyprávění člověka, který si zachoval lásku k lidem.

Po roce 1989 se aktivně věnoval besedám jak v českých tak především v německých školách. S dětmi a studenty besedoval o tom, co prožil v nacistických koncentrácích, o nutnosti usmíření a především o odpovědnosti mladé generace, aby se holocaust a podobné důsledky extrémistických ideologií neopakovaly. Touto svou praktickou aktivitou významně přispěl k česko-německému vyrovnání.

Zastupitelstvo městské části Praha-Suchdol udělilo dne 13. února 2014 čestné občanství panu Ing. Arturu Radvanskému in memoriam, jako projev úcty a ocenění za statečnost a hrdinství v dobách nacistické okupace, za přínos k česko-německému vyrovnání, dále za zásluhy o vzdělávání mládeže o nutnosti usmíření a především o odpovědnosti mladé generace za to, aby se holocaust, ani obdobné důsledky extrémistických ideologií neopakovaly.

V neděli 16. března 2014 proběhl v Alšově kabinetu na suchdolské radnici večer věnovaný Arturu Radvanskému, který prošel během druhé světové války šesti koncentračními tábory.
https://praha-suchdol.cz/artur-radvansky-prece-jsem-prezil/ ^[15]

Profesor Václav Žilka

* 19. září 1924 v Ostravě
† 13. dubna 2007 v Praze

Vystudoval JAMU v Brně a AMU v Praze.
Vyučoval na konzervatoři v Brně a Plzni.
V roce 1976 vytvořil projekt „Dřevěná píšťalka“ zábavná škola hrou na zobcovou flétnu. Na něj později navázaly programy „Pražská píšťalka“ a „Léčivá píšťalka“, která byla zaměřena na problematiku dýchacích onemocnění.

Byl členem mnoha hudebních těles a souborů, např: Symfonický orchestr českého rozhlasu (SOČR), Česká filharmonie, České noneto či Pražské duo.
Od roku 1983 spolu s MUDr. Evou Čadkovou pořádal každoročně letní týdenní semináře Léčivá píšťalka v Říčkách v Orlických horách, v klášteře v Želivi a v Richterových boudách v Peci pod Sněžkou.
Vyučoval hře na flétnu vězněné ženy ve věznici v Praze-Řepích.
Je autorem učebnice hry na zobcovou flétnu „ Veselé pískání – zdravé dýchání“ a knih „Kamera v DUR“, „Hudební zálety Cyrila Boudy“ a „Jak se dělá muzikant“.
Získal řád Zlatého srdce Svazu invalidních dětí (1968) a v roce 1980 se stal předsedou sekce Léčivá píšťalka při České hudební společnosti.
V roce 1994 obdržel od Nadace Život umělce cenu SENIOR PRIX za celoživotní uměleckou činnost.
Hraním na flétnu obohacoval mnohé suchdolské kulturní a společenské akce.

Zastupitelstvo městské části Praha-Suchdol udělilo dne 26. června 2014 čestné občanství profesoru Václavu Žilkovi in memoriam, jako projev úcty a ocenění za jeho uměleckou a pedagogickou činnost. Specifickým přínosem jeho pedagogické činnosti bylo propojení výchovného, zdravotního a uměleckého aspektu hry na flétnu.

učitel Radovan Papež

* 7. ledna 1927 v Praze
† 3. ledna 2013 v Praze

Vystudoval pražskou Pedagogickou fakultu, obory výtvarná výchova a deskriptivní geometrie; výtvarný obor studoval u Cyrila Boudy, Karla Lidického, Martina Salcmana a Josefa Sejpka.
Od roku 1955 učil výtvarnou výchovu a matematiku na základní škole v Suchdole, které zůstal věrný až do penze. Později vedl i výuku pracovního vyučování.

Ve svých žácích vychovával vztah k estetickým hodnotám a vedl je k citlivému vnímání výtvarného umění. Řadu z nich připravil na umělecké obory a studijní směry výtvarného zaměření.

Podle návrhu pana učitele Papeže byl připraven znak městské části, který tvoří dvě labutě plující na hladině. Labutě symbolicky představují dvě počáteční písmena území Suchdola a Sedlce, z kterých se městská část skládá. Vlnky představují hladinu Vltavy, která přes obě území protéká. Pět vlnek ve znaku je pro Starý Suchdol, Nový Suchdol, Budovec, Výhledy a Sedlec.

Zastupitelstvo městské části Praha-Suchdol udělilo dne 26. června 2014 čestné občanství panu učiteli Radovanu Papežovi in memoriam, jako projev úcty a ocenění za jeho dlouhodobou činnost věnovanou vzdělávání suchdolských dětí ve výtvarné oblasti a v matematice a za přípravu návrhu znaku městské části.

Dne 23. listopadu 2014 proběhl na suchdolské radnici vzpomínkový večer a vernisáž výstavy v Alšově kabinetu, která byla věnovaná panu učiteli Radovanu Papežovi.